Želva: První válečnou ponorku vynalezl farmář. V akci selhávala

První světová bojová ponorka zvaná Želva byla produktem Davida Bushnella narozeného v roce 1742. Bushnelle přitom nebyl vynálezcem, stavebním inženýrem ani námořníkem. Ve skutečnosti byl po většinu svého mladého života farmářem. Otec mu zemřel, když mu bylo 29 let. Po jeho smrti se mladý muž rozhodl rodinnou farmu prodat. V poměrně pokročilém věku 31 let se rozhodl jít studovat matematiku na Yale.

Školu zakončoval v roce 1775. V témže roce už začala propukat americká válka za nezávislost. On sám byl velkým patriotem a věřil, že technologie budou pro výhru ve válce klíčové. Společně s vynálezce Phineasem Prattem se pustili do práce. Jejich cílem bylo citelně oslabit silné britské námořnictvo.

Prvním jejich konceptem bylo vytvoření podvodní časované bomby, jednalo se o předchůdce moderních námořních min. Mnoho lidí bylo ohledně nápadu skeptických. Mysleli si, že není možné vyrobit bombu, která exploduje pod vodou. Bushnelle však ukázal, že to možné je. Jediným problémem pak zůstávalo, jakým způsobem budou bomby dopravovány na místo určení, kde by mohly nejlépe zasáhnout svůj cíl.

K tomuto účelu Bushnell s Prattem představili svůj návrh podmořského plavidla na ruční pohon, které mělo být obsluhováno jedním člověkem. Tak se zrodila Želva. První pokusy absolvovala Želva v řekách poblíž Connecticutu. Jelikož Bushnell postrádal dostatečnou fyzickou sílu, potřebnou k pohonu Želvy, dobrovolníkem k tomuto úkolu se stal jeho bratr Ezra.

První ponorka vypadala jako obří pivní sud s velkým šroubem vystupujícím z vrcholu a s vrtulí a kormidlem na bocích, které připomínali želví ploutve. Želva byla postavena z dubu, pokrytá borovicovým dehtem pro hydroizolaci a dohromady jí držely železné pásy. Člověk, který želvu řídil, vstupoval přes vzduchotěsný poklop v horní části. Seděl na traverzovém nosníku namontovaném uvnitř plavidla a ručně poháněl vrtuli. Řídil kormidlem na zadní straně plavidla.

Řidič naváděl Želvu, protože se mohl dívat skrze sadu skleněných otvorů na poklopu v horní části ponorky. Využívat měl také fosforeskující kompas. Želva se musela vynořovat, aby mohla posádka načerpat vzduch. Ten vsakovala za pomocí sacího ventilu. Želva se vynořovala a ponořovala za pomocí mosazných čerpadel. Neměla žádné balastní nádrže, takže přicházející voda zaplavila podlahu plavidla. Posádka tak byla ve vodě, dokud voda nebyla odčerpána čerpadly, to bylo její velkou nevýhodou.

V létě roku 1776 byla ponorka připravena k akci. Bushnellův bratr Ezra před první akcí vážně onemocněl. Musel být tedy nahrazen. K akci se přihlásil voják Ezra Lee, na jehož výcvik už nezbylo moc času. Akce se uskutečnila v noci ze 6. na 7. září roku 1776. Za cíl byla vybrána řadová loď HMS Eagle, což byla vlajková loď Britů kotvící v New Yorku.

Na půl cesty k lodi byla ponorka dovlečena, aby mohl její řidič ušetřit síly. Pak už bylo ale vše v rukou řidiče. První velký problém představoval odliv, který zanášel ponorku jiným směrem. Ezrovi se však podařilo ho překonat. Pak už se ocitl přímo před svým cíle. Vrtákem umístěným na ponorce začal navrtávat dno lodě.

Jenže přitom se vyskytl další problém. Nikdo nepočítal s tím, že britská loď bude mít dno pokryté měděnými pláty. Ty chránily loď proti usazení mořských živočichů. Jedna teorie však tvrdí, že s měděnými pláty počítali, ale vrták pravděpodobně narazil na nějakou ocelovou výztuž.

Tak či tak, se loď navrtat nepodařilo. Navíc zvuk vrtáku zalarmoval britské hlídky. Ty začaly prchající Želvu pronásledovat a pravděpodobně by jí dostihly, kdyby ještě mezitím nestačil Ezra vypustit připravenou nálož, která tak vybuchla na hladině. Nálož sice nezpůsobila žádné škody, ale alespoň odpoutala pozornost Britů a Ezra mohl uprchnout.

Želva byla poté poslána ještě do dalších svou bitev. Vždy ale selhala. Nicméně David Bushnell byl Georgem Washingtonem označen za geniálního inženýra a byl učiněn inženýrem kontinentální armády. Washington tehdy řekl: „Myslel jsem si a stále si myslím, že tento stroj je geniální snahou. Ale ještě je spousta věcí, které musí být nezbytně vyřešeny, aby mohl být stroj využit proti nepříteli, který je stále na stráži.“

Navzdory svému neúspěchu na bitevním poli, měla Želva jeden významný psychologický efekt. Britové už věděli, že existuje riziko „podvodního“ ohrožení a báli se ho. Želva se stala předchůdcem všech válečných ponorek, které byly využity potom.