Před 61 lety odletěla Lajka do vesmíru, půl roku nad námi létala mrtvá. Nebyla první

Ruský vesmírný program měl za dob Sovětského svazu na starosti Oleg Gazenko, který je zodpovědný za vysílání zvířat do vesmíru. Z jeho rukopisu se lze i po desítkách let dozvědět nejen jména psích kosmonautů, ale i jejich stravu nebo podrobnosti o tréninku.

Z deníků, které nalezla Lada Lekajová v archivu Institutu pro lékařské a biologické otázky Ruské akademie věd, lze vyčíst, že psů létalo do vesmíru více, než se dříve myslelo. Na stránkách se totiž nachází řada jmen, která nikdy nevešla do dějin a byla zastíněna Lajkou, prvním živým tvorem, který odcestoval do kosmu.

Ta se do vesmíru podívala přesně před 60 lety, 1. listopadu 1957. Psí kosmonaut ale kvůli velikosti tehdejších raket nesměl být vyšší než 35 cm, delší než 43 cm a nemohl vážit více než šest kilogramů, jinak by se do rakety nevešel. Kosmické lodi pro psy byly malé a na pohodlí při letu se moc nedbalo.

Samotná příprava na start ale byla sama o sobě strastiplná. Kvůli technickým problémům musela Lajka čekat na odlet tři dny sama zavřená v kabině. Tu navíc museli technici ohřívat pomocí hadice s vodou, protože v ní byla zima. 

Už dříve bylo rozhodnuto, že cesta Lajky do vesmíru bude jednosměrným letem. Tehdejší technologie neumožňovaly bezpečný návrat na zem, ale vědci si byli vědomi toho, že nechat psa zemřít hlady v širokém kosmu by nebyla nejlepší vizitka pro jejich kosmický program. Lajka proto měla být po pěti dnech na orbitu usmrcena. K tomu ale nikdy nedošlo.

Start se povedl a po dosažení oběžné dráhy Země vědci monitorováním základních životních funkcí Lajky zjistili, že má pravidelný tep a i krevní tlak byl v normě. Po rozpadu Sovětského svazu se ale zjistilo, že navzdory očekávání Lajka zemřela už po několika hodinách od startu. Její tělo nevydrželo přílišný stres a přehřátí organismu. Navzdory tomu obíhal Sputnik s jejím mrtvým tělem oběžnou dráhu obíhal pět měsíců, než byl naveden do atmosféry, kde se rozpadl.

Nebyla to ale pouze Lajka. I desítky dalších psů se podívaly do vesmíru dříve, než člověk. A řada z nich tam umírala. Vesmírných expedic se ale zúčastnila také například Malyška, Lisička, Kusačka, Černuška, Zvezdočka nebo Modnica. Šlo o křížence, kteří byli odchytávání v ulicích Moskvy, následně byli vytrénování a odesláni na cestu, z níž většinou nebylo návratu.

Podobně jako lidští astronauté přitom museli i psí kosmonauti projít tréninkem, který je naučil zvyknout si na gravitační zrychlení a řev raketových motorů. Když byli dostatečně vycvičeni, přišlo na lámání chleba. A lety do vesmíru začaly.

22. června 1951 odstartovali k hranicím kosmu Dezik a Cigan. První let přežili, při dalším zahynuli. Stejný osud potkal Mišku a Čižika. Jeden ze psů utekl, tak ho vědci nahradili jiným, netrénovaným. Také nepřežil.

Následně začali Sověti přitvrzovat. Psi vysílali stále výše a ve stavu beztíže je nechávali delší dobu. 3. listopadu 1957 odletěla do vesmíru slavná fenka Lajka, která navzdor všeobecnému vnímání nebyla prvním psem ve vesmíru a původně se takto ani nejmenovala. Potkal ji ale krutý osud. Zaživa uhořela, což Sovětský svaz dlouhé roky odmítal přiznat.

Následovali další psi a další lety, řada z nich ale končila tragicky. Do vesmíru se v rámci sovětského kosmického psího programu uspořádalo 29 letů, při kterých bylo nasazeno 44 psů. Osm z letů ale skončilo tragicky a psí posádka zahynula. Ani ti, kteří se vrátili na Zemi živí, ale neměli na růžích ustláno. Některé z nich Sověti po návratu zabili a rozpitvali.