Vědci ví, co zničí planetu Zemi. Nebude to asteroid ani války

Slunce je hvězda tvořící centrální těleso, neboli hmotné těžiště, které představuje 99,8 % z celkové hmotnosti sluneční soustavy. Z hlediska klasifikace všech hvězd se jedná o žlutooranžovou hvězdu průměrné až mírně nadprůměrné velikosti. Její poloměr je necelých 700 000 kilometrů, což představuje zhruba 109 zemských poloměrů a hmotnost je 330krát větší než hmotnost Země.

Velmi zjednodušeně lze říci, že Slunce je koule žhavých plynů, zejména nejlehčích plynů, tedy vodíku a helia. Teplotu uvnitř slunečního jádra vědci odhadují na 15 milionů stupňů a hustota jádra je přibližně desetkrát větší než hustota olova. Od Země je Slunce vzdáleno neuvěřitelných 150 milionů kilometrů, přičemž sluneční světlo k nám doletí za necelých 9 minut. Stáří Slunce se odhaduje na 4,5 miliardy let, což jej řadí mezi hvězdy středního věku.

Na otázku, proč slunce svítí, hledaly v minulosti odpovědi stovky vědců. Výzkumy poukázaly na to, že v nitru slunce probíhají termojaderné reakce, díky čemuž slunce svítí. Nikoli však štěpné reakce, jako v jaderných elektrárnách, kdy se složité atomy rozbíjejí na jednodušší částice, ale právě naopak. Při termojaderné fúzi se ve slunečním jádru spojují atomy vodíku s atomy hélia. Přitom se z nitra slunce uvolňuje neuvěřitelné množství přebytečné energie, která putuje jednotlivými vrstvami až do fotosféry, tedy povrchu slunce. Tam vyvolá sluneční vítr neboli sluneční záření. Na zemský povrch pak letí jako proud světelných částic neboli fotonů.

„Sluneční paprsky jsou velmi důležité pro duševní zdraví a rovnováhu člověka. Sluneční svit podporuje tvorbu hormonu seratoninu, který vyvolává pocit štěstí. Naopak ztěžuje tvorbu melatoninu, hormonu, který navozuje spánek," říká Michal Kárych, předseda České asociace zdravého opalování. „Díky Slunci tak můžeme výrazně ušetřit na vitaminových a energetických doplňcích," dodává Kárych.

Slunce pohltí planetu Zemi

Na začátku října roku 1957 byla na oběžnou dráhu Země vypuštěna první umělá družice jménem Sputnik. Od té doby bylo do vesmíru vysláno mnoho dalších družic, které se zabývaly výzkumem Slunce. Díky tomu mohou vědci předvídat budoucí vývoj Slunce. V současnosti je jeho velikost stabilní a gravitační síla v rovnováze se silou tlaku.

Soudobé modely Slunce předpokládají, že Slunce zůstane středem naší sluneční soustavy ještě dalších 4 až 5 miliard let. Během dalšího vývoje dojde ke zvyšování zářivého výkonu. Příčinou tohoto jevu bude změna chemického složení. Postupně totiž dojde k přeměně vodíku na helium. Ve chvíli, kdy bude sluneční jádro z většiny plné hélia, začne vodíkové hoření probíhat ve vrstvě okolo jádra.

Další vývoj slunce bude značně bouřlivý a v jeho důsledku dojde ke zničení veškerého života na Zemi. Ve věku asi 12 miliard let spálí Slunce veškeré zásoby vodíku v jádru. Zůstane v něm pouze čisté hélium, což bude mít za následek, že se Slunce začne rozpínat. Poté, co pohltí Merkur a Venuši, je dost pravděpodobné, že pohltí i Zemi. Zářivý výkon Slunce se mnohonásobně zvětší a stane se červeným obrem. Následně dojde ke ztrátě většiny hmotnosti a jádro se začne smršťovat až na velikost Země. Jaderné reakce ustanou a ze slunce se stane bílý trpaslík.

Slunce má o pár miliard let staršího dvojníka

Jen málokdo asi tuší, že na obloze můžeme sledovat dvojníka Slunce. Nachází se v souhvězdí Kozoroha a dělí nás od něj zhruba 250 světelných let. Vědci jej objevili v roce 1997 a tvrdí, že se Slunci podobá jako žádná jiná dobře známá hvězda. Jmenuje se HIP 102152 a jeho stáří je odhadováno na 8,5 miliardy let.

Nejen vědci, ale i veřejnost chce o Slunci vědět co nejvíce informací, a proto se rozhodl tým vedený brazilskými astronomy podrobně zkoumat onoho dvojníka. Vědci si od pozorování HIPu slibují další poznatky, a to nejen o minulosti, ale zejména o dalším vývoji naší mateřské hvězdy. Protože je HIP o zhruba 4 miliardy let starší než Slunce, je možné předpovídat chování a odhadnout děje, které čekají Slunce v pozdním věku.

Co znamená pro nás?

Vztah lidí ke Slunci má dlouhou historii. Ačkoliv staří Egypťané a ostatní starověké národy uctívali Slunce jako jediného Boha a uvědomovali si závislost veškerého života na slunečním záření, v moderní době se začaly vést spory o prospěšnosti či škodlivosti opalování. Dnes již víme, že ani moc, ani málo slunce není zdravé. Pro zdraví je nejlepší pravidelné rozumné slunění. Opalování je totiž přirozený proces, který kůži nepoškozuje, ale naopak ji pomáhá chránit před spálením. Studie zkoumající vztah mezi sluněním a rakovinou již vzaly slunce na milost.

„Zásadní změnu v negativním postoji ke slunci a opalování vyvolaly nejnovější lékařské výzkumy v oblasti prevence rakoviny," podotýká Michal Kárych z České asociace zdravého opalování. Tyto studie považují vyhýbání se slunci nejen za nepraktické, ale i nežádoucí. Díky tomu dnes lidé často trpí nedostatkem vitaminu D.

„Pro načerpání dostatečné hladiny vitaminu D je optimální vystavovat co největší část těla slunečnímu záření v době nejvyšší sluneční aktivity, a to pouze tak dlouho, aby nedošlo ke spálení. S postupným opálením kůže je pak vhodné délku expozice prodlužovat," dodává Kárych s tím, že slunce přispívá k zachování metabolismu kostí a také k boji proti některým typům rakoviny.