Teplotní rozdíl 40 stupňů? Vědci zjistili, co se děje s počasím. Mají velmi špatné zprávy

V padesátých letech minulého století si léto, ve kterém by byl vysoký počet dní, kdy teplota stoupá nad tropickou třicítku, představili lidé stěží. Přitom mimořádně horká léta se už stala něčím zcela běžným, alespoň v současnosti.

Letos si extrémně horkého léta „užívají“ zejména země na jihu Evropy. Zprávy o požárech z horka a sucha slýcháme den co den z oblastí Itálie, Chorvatska, Portugalska či Francie. Těžko představitelných 54 stupňů Celsia sužuje daleký Pákistán. Léto je zkrátka čím dál parnější na celé planetě.

Výzkumník z americké NASA James Hansen, který se specializuje na otázku klimatu, ve své analýze sestavil grafy, které jasně dokazují, že zhruba od padesátých let minulého století kontinuálně stoupá teplota a léta jsou parnější. Hansen působí také jako profesor na Kolumbijské univerzitě, jeho studie popisuje postupný „přesun teplot“ během desítek let. Graf ukazuje, že zatímco do roku 1980 jsme se s extrémními horky setkali zcela výjimečně, po roce 2005 jejich počet strmě narostl.

S vytvořením křivek Hansenovi pomáhali dva vědečtí kolegové. Vědci porovnali skutečné letní teploty pro každé desetiletí zkoumané peridoty a stanovili si průměrnou letní teplotu. Následně zjistili, že v období let 1951 až 1980 spadala zhruba třetina letních dní například v americkém New Hampshiru do škatulky „téměř průměrných“ nebo „normálních“ teplot. Třetina se vešla do kolonky „chladné“ teploty a zbytek do kolonky „horké“. V období let 2005 až 2015 už dvě třetiny období spadaly do kategorie „horké“, zatímco asi 15 procent období do kategorie „extrémně horké“.

V podstatě to znamená, že většina letních období se pohybuje v kategorii „horké“ až „extrémně horké“, alespoň v porovnání s polovinou dvacátého století.

Tento trend spadá pod jev, kteří klimatologové označují jako globální oteplování. Podle Todda Sanforda, výzkumníka z neziskové organizace Climate Central je jasně patrná přímá linii vzrůstající teploty, která teze o globálním oteplování stvrzuje. „Zvonová křivka“, kdy vrchol připomínající horní část zvonu původně zasahovala do kategorie „normální“ se posunula do kategorie „horké. S posunutím vrcholku se posunula i křídla zvonu, převažující část křídla se ale kloní na stranu „extrémně horkých“ lét. Ve škatulce chladné už zbývá jen nepatrná část levého křídla křivky.

Křivka se i usměrňuje, její vrchol není tak ostrý. To v praxi znamená, že výkyvy letních teplot mohou být čím dál častějším jevem. V budoucnu tak nebude výjimkou, pokud dojde ostrým poklesům teplot ze čtyřiceti na dvacet nebo z osmnácti na třicet pět stupňů za jeden den. Jiné vysvětlení jevu nabízí analytik energetických systémů a odborník na klima Zeke Hausfather z Kalifornské univerzity v Berkeley. Podle něj to znamená spíše to, že v různých částech planety bude docházet k oteplování s různou intenzitou. Někde rychleji, někde pomaleji. Důkazy o větších výkyvech teplot, které by bylo spojené s globálním oteplování, zatím nejsou.

Data profesora Hansena nicméně podle Sanforda zdůrazňují změny v průměrné teplotě, které sice nejsou tak velké, ale významně se naklánějí na stranu extrémně parných lét. „A to bude mít vliv na společnost a ekosystém,“ varuje. Data prý varovně naznačují, jak horká budoucnost nás čeká.