Vědci: Bílí žraloci jsou ohroženější, než se předpokládalo

"V pobřežních vodách u města Gansbaais jsme napočítali 532 bílých žraloků, což je jen polovina množství, které jsme předpokládali," řekl agentuře americký mořský biolog Oliver Jewell. Přitom pobřežní pás kolem Kapského města je považován za oblast s nejhustší populací žraloka bílého na světě.Vínikem je asijská kuchyněJsou používány k přípravě polévky, kterou mnozí Asiaté považují za lahůdku a která se často podává na luxusních banketech v Číně.Jewell při svém pětiletém výzkumu dospěl k závěru, že celkový počet žraloků bílého na celém světě je rovněž poloviční (jen 3000), než se soudilo (5000).Jestliže je Jewellova domněnka správná, pak bílý žralok patří k nejohroženějším živočišným druhům na světě. "Je nejvyšší čas zvýšit jejich ochrany," zdůrazňuje americký vědec.Uvádí se, že ročně je zabito kolem 73 milionů všech druhů žraloků. Jen Hongkong dováží kolem 10.000 tun ploutví, které jsou následně exportovány na čínskou pevninu. Kilogram prvotřídních sušených ploutví stojí v Hongkongu až 10.000 hongkongských dolarů (téměř 25.000 korun) a miska polévky se prodává za víc než 1000 hongkongských dolarů.Žralok bílý (Carcharodon carcharias) je velký žralok čeledi lamnovitých vyskytující se v pobřežních vodách. Je považován za člověku nejnebezpečnějšího žraloka a jako takový byl dlouhodobě systematicky huben námořníky a rybáři. Jeho pronásledování ještě zesílilo po uvedení úspěšného filmu Čelisti, takže se v současné době čelí bezprostřední hrozbě vyhubení. Ve skutečnosti tito žraloci člověka systematicky neloví.

Žralok bílý stejně jako další žraloci dýchá pomocí žaber, které se při přijímání vody neotevírají a nepulzují jako u ryb. Žralok se proto musí pořád pohybovat, aby do žaber přicházela čerstvá voda a on se nezadusil, což se stává, pokud se zamotá do rybářských sítí.Útoky na lidiŽralok bílý lidi systematicky neloví, obvykle je napadá v situaci, kdy mu připomínají ploutvonožce (což je ovšem téměř každý člověk plácající se na hladině, surfař nebo potápěč). Na základě etologických studií dnes víme, že útok bílého žraloka na ploutvonožce probíhá podle jakéhosi „plánu". Žralok nejprve zaútočí na kořist zespodu s cílem vykousnout z jejího těla velký kus. Potom kolem své kořisti plave a vyčkává, až ji silné krvácení oslabí natolik, že se již nebude moci bránit. Snaží se tak vyhnout zranění, které by mu mohl ploutvonožec při zápasu o život způsobit např. drápy. Teprve pak se ke kořisti vrací, aby ji sežral. Tento poznatek o způsobu lovu bílého žraloka, vede k vysvětlení mnoha smrtelných nehod plavců a surfařů. V případě, že jsou mylně identifikováni jako ploutvonožci, probíhá útok stejně. Rozdíl je v tom, že po prvním „ochutnávacím" zakousnutí se žralok mnohdy už nevrátí, nebo se oběti podaří dostat z vody dřív, než k návratu dojde. Tak či onak, vzhledem k velikosti bílého žraloka, bývají následky i tohoto jediného kousnutí často neslučitelné se životem. Ke své lidské oběti se již nemusí vrátit z „nutričních" důvodů. Vzhledem k tomu, že jeho tělesná teplota je vyšší, než teplota okolní vody, není bezprostředně vázán na vodu o určité teplotě a může se vydat i do chladnějších oblastí. Udržení vyšší tělesné teploty je ale značně energeticky náročné. A to je důvod, proč jsou ploutvonožci oblíbenou potravou žraloka bílého. Jejich těla jsou obalená silnou vrstvou tuku (tzv. blubber), který má funkci tepelné izolace. Pro žraloka bílého je tento tuk vydatným zdrojem energie. Oproti ploutvonožcům má člověk tuku málo a pro žraloka by tak představoval nevýživný „balast". Proto útok bílého žraloka mnohdy končí „ochutnávacím" kousnutím. Je ale třeba vzít v úvahu, že vyhladovělý žralok moc vybíravý nebude.