Pavoučí jed: Jak se proti němu bojuje? Hrozí kousnutí i v Česku?

"Když mě tenhle pavouk poprvé kousnul, skoro jsem umřela," řekla Adelaide Fabienskiová Maiaová, školní asistentka z Curitiby. "Ráno jsem si oblékla kraťasy a ucítila kousnutí, ale neuvědomila jsem si, co to bylo. Až večer mě to tam začalo pálit. Podívala jsem se na to místo a bylo celé červené."

Adelaide rychle převezli do nemocnice, protože už se jí na místě kousnutí začala tvořit typická léze způsobená jedem zažírajícím se do kůže. Jen díky dávce protijedu přežila.

V případě kousnutí pavouky rodu Loxosceles nastupuje typická lokální reakce, kterou doprovází intenzívní bolest. Signifikantní reakce ihned po bodnutí se zde nedostavuje. Klinické příznaky nastanou až za 12-24 hodin projevy zčervenání a lokální bolestivostí (pálení). Později se objeví puchýřky, které se mohou měnit v ulcerace a nekrózy. Systémová reakce nebývá tak častá a většinou nekoreluje se závažností akutních lézí.

Poškozeny mohou být ledviny (nastává akutní selhání ledvin, což je většinou příčina smrti u kousnutí tímto pavoukem). Účinek se rozvíjí za 24 - 48 hodin po vpravení jedu do organismu a charakteristický pro něj je koagulopatie a hemolýza.

Protijed, který je v současnosti k dispozici, má svá rizika - především pro zvířata zapojená do procesu jeho vzniku. Nyní brazilští vědci vyvinuli syntetickou alternativu pavoučího jedu, který by mohl zachránit mnoho zvířecích životů.

Rodina pavouků Loxosceles, do níž patří koutník jedovatý, se vyskytuje v Severní a Jižní Americe, Africe, Austrálii a některých částech Evropy. S délkou šest až 20 milimetrů rozhodně nepatří mezi největší pavouky na světě. Nejsou nijak agresivní, ale mají nepěkný zvyk schovávat se v odloženém lidském oblečení. 

Jenže mnohem víc úmrtí - pavouků a koní - způsobuje samotná produkce protijedu. "Odebíráme pavoukům jed jednou měsíčně po dobu tří až čtyř měsíců," řekl doktor Samuel Guizze, biolog saopaulského ústavu Butantan, který je průkopnickým střediskem produkce protijedů. K získání jedu musí jeden technik pavouka opatrně zvednout a dát mu slabý elektrický šok, zatímco druhý technik rychle nasaje jed do injekční jehly. Pavouk pokaždé vyloučí jen mizivé množství jedu, což znamená, že si vědci musí chovat desetitisíce pavouků.

"Pak jed vstříkneme koním a po 40 dnech jim odebereme krev, z níž se získává protilátka proti jedu," dodal Guizze. Nijak nepřekvapí, že vstříknutí pavoučího jedu má vliv na koňské zdraví; jejich život se tím ze zhruba 20 let zkrátí na tři nebo čtyři roky. Pavouci končí ještě hůř - po třech nebo čtyřech odebráních jedu hynou.

Změnu slibuje průlomový výzkum na Federální univerzitě Minas Gerais. Biolog a odborník na pavoučí jedy Carlos Chávez-Olorteguí a jeho tým tu identifikoval část jedu, která je odpovědná za tvorbu protilátek, a podařilo se jim vytvořit proteinový řetězec obsahující pouze tyto části. To znamená, že by časem mohli z procesu tvorby protijedů úplně vypadnout pavouci.

V ČR se nachází 2 druhy jedovatých pavouků. Oba jsou velice nehojné, vyskytují se v jižních Čechách a na jižní Moravě, informuje server arachnofobie.webnode.cz.

Tím prvním je zápřednice jedovatá.

Charakteristika: Velký pavouk z čeledi zápředníků (délka těla 10-15mm). Hlavohruď červenavá až žlutavá, zadeček a nohy zbarveny více do zelena.

Výskyt: Louky, okraje cest a silniční náspy, které jsou porostlé vysokou trávou. V jižní Evropě hojný, u nás velice vzácný

Pavouk si zhotovuje na trávě obývací pavučinu velikosti holubího vejce. Samice zde během pozdního léta hlídá vaječný kokon a o něco později i vylíhlá mláďata. V tomto čase vás může kousnout (v případě, že se cítí v ohrožení.

Tím druhým jedovatým pavoukem je stepník moravský. Tento druh je opravdu extrémně vzácný, šance na jeho nalezení, ač úmyslné či nikoli, velmi mizivá. Příznaky kousnutí odpovídají asi zápřednici jedovaté.