Asteroid překvapil: Vědci objevili první těleso, které není planetou a přesto má prstenec +VIDEO

Chariklo je planetka široká zhruba 250 kilometrů. Vědci se loni rozhodli, že ji prozkoumají, ale s tím, co objeví, nepočítali. "Nehledali jsme prstenec. Ani jsme si nemysleli, že by tak malý objekt nějaký mohl mít," řekl vedoucí astronom projektu Felipe Braga-Ribas z Brazilské státní observatoře v Riu de Janeiro.

Dosud bylo známo, že prstence mají obří plynné planety Saturn, Jupiter, Uran a Neptun.

Astronomové loni 3. června zaměřili na asteroid vzdálený od Země zhruba miliardu kilometrů teleskopy ze sedmi míst v Argentině, Brazílii, Chile a Uruguayi. Chtěli objekt zájmu sledovat při jeho přechodu před vzdálenou hvězdou z pohledu ze Země. Při analýze pak u Charikla zaznamenali prstenec, a ne jeden, nýbrž dva.

Zdroj: YouTube

Objev prstenců obtáčejících planetu Saturn je připisován Galileo Galileimu. Když jej v roce 1610 pozoroval svým dalekohledem, zdálo se, že planeta má dva obří měsíce. Nerozpoznal totiž jejich pravou podstatu. To se podařilo až Christianu Huygensovi v roce 1655. Dalším pozorovatelem, na nějž bychom neměli zapomenout, je Giovanni Domenico Cassini, který si všiml, že prstenec není souvislý, nýbrž je přerušen dělením.

U ostatních obřích planet byly prstence objeveny teprve nedávno. Nejdříve u Uranu v roce 1977, kdy bylo při zákrytu hvězdy SAO 158678 odhaleno devět tenkých prstýnků. V roce 1979 vyfotografovala sonda Voyager 1 slabý prstenec Jupiterův a nakonec byl objeven prstenec Neptuna při zákrytu. V roce 1989 byl potvrzen při průletu Voygeru 2. Od té doby již hlavní otázka fyziky prstenců nezní: "Proč jen Saturn má prstence?"

Už v roce 1857 Maxwell dokázal, že prstenec nemůže být pevný a jednolitý. O čtyřicet let později totéž prokázala měření radiálních rychlostí Dopplerovým efektem provedená Jamesem Keelerem. Všechny planetární prstence jsou tvořeny poměrně malými částicemi. Ty mohly vzniknout buď rozpadem většího tělesa, které se dostalo pod Rocheovu mez.

Druhá možnost vzniku je neúplná akrece v plynoprachové mlhovině, ze které vznikala sama planeta. Vzhledem ke svým radiálním rozměrům jsou prstence velmi tenké, což lze vysvětlit tím, že částice se díky vzájemným srážkám soustřeďují do Laplaceovy roviny. Gravitační síly mezi částicemi obíhajícími na vnitřních a vnějších drahách mají za následek radiální rozšiřování prstence do té doby, než bude interakce mezi částicemi zanedbatelá, informuje sirrah.troja.mff.cuni.cz.