Čeští vědci vyvinuli rychlou metodu porovnání antigenních testů

O metodě dnes ČTK informoval za Ústav organické chemie a biochemie AV (ÚOCHB) Dušan Brinzanik v tiskové zprávě. Metodu vyvinuli vědci ze skupiny Jana Konvalinky.

Vědci testovali metodu na 13 antigenních testech, které jsou dostupné v ČR. Podle ÚOCHB je většina z nich v Česku schválená pro samotestování. Výzkum pomocí nové metody však ukázal, že se jejich detekční limity výrazně liší. Podle odborníků byl rozdíl mezi testem schopným zachytit nejmenší množství viru a testem s nejvyšším limitem detekce až stonásobný. Kterých testů se to konkrétně týkalo, však neupřesnili.

"Většina antigenních testů je založena na tom, že detekuje antigen - jednu ze složek viru. Z našich výsledků to vypadá, že je to takzvaný nukleoprotein," řekl ČTK biochemik František Sedlák, který v Konvalinkově skupině působí.

"Naše metoda se zakládá na tom, že máme nukleoprotein synteticky připravený a vytvoříme si ředicí řadu. Postupně snižujeme množství nukleoproteinu a zjišťujeme, zda je daný test schopen detekovat to množství, nebo už nikoliv," vysvětlil postup vědec. Dodal, že je tak možné získat takzvaný limit detekce - minimální množství, které je test schopen zachytit. "Je to takový univerzální nástroj, byť to má své limity," podotkl Sedlák.

Podle vědce je nyní problém v tom, že u většiny antigenních testů, které jsou nyní na trhu, jsou validace a klinické studie dělány na pacientech s příznaky nemoci. "To je obecně známý fakt. Ale na těch asymptomatických studie úplně nejsou. A testy se používají i na asymptomatické pacienty," poznamenal vědec.

Řekl, že standardní metoda validace testu je, že se "vezme" referenční metoda, tedy metoda PCR, a následně se porovnají. "Problém je, že na to porovnání, abychom dosáhli nějaké statistiky, je třeba mít řadu pacientů. To množství se pohybuje v řádu stovek na jeden typ testu," upozornil Sedlák. Je to logisticky i časově náročné. A ačkoliv to podle Sedláka nová metoda plně nezastoupí, může pomoci a proces ulehčit. "Je schopna porovnat testy mezi sebou z hlediska citlivosti. Tedy spíše z hlediska falešné negativity," upřesnil Sedlák. "Nevýhodou je, že nám to neřekne něco o falešné pozitivitě, tedy specificitě testu. To se tímto způsobem samozřejmě testovat dá velmi obtížně," dodal vědec.

Vědci se zaměřili i na to, jak výrazně různé testy zobrazují pozitivní nález. I v tom podle nich byly rozdíly. Jednotliví lidé také hodnotili stejný vzorek různě. I krátké školení však podle odborníků pomohlo snížit počet falešně negativních výsledků a zlepšilo efektivitu testování. Kromě výběru vhodného testu je tak podle odborníků nutná i příprava těch, kteří na testování spolupracují.