Nejhorší okamžik v historii Země. Vědci mají záznam posledního dne éry dinosaurů

Hodnotné svědectví získal tým vedený vědci z amerických a britských univerzit, který v roce 2016 strávil několik týdnů vrtáním do pozůstatků kráteru vytvořeného při nárazu. V současnosti se 200 kilometrů široký kráter nachází u Yucatánského poloostrova v Mexiku, přičemž nejlépe se zachovaly jeho části v moři nedaleko pobřeží u přístavu Chicxulub.

Nuove #scoperte ridefiniscono la #lineatemporale del giorno in cui i #dinosauri hanno iniziato ad #estinguersi https://t.co/WgUdVUZocN #scienze #ricerca #Chicxulub #cratere #asteroide

Přes 100 metrů dlouhá část ze získaného sloupce hornin, nazývaného vrtné jádro, dokládá první den období, které geologové označují jako kenozoikum a další přezdívají éra savců. Zkoumaný úsek je změtí roztříštěných hornin, vědci ale díky jejich uspořádání mohou příběh tohoto dne převyprávět.

V první části jádra, která je dlouhá 20 metrů, převládají úlomky skla. Jsou to horniny roztavené vysokým tlakem a teplotami vzniklými při nárazu meteoritu, které se v prvních vteřinách až minutách po dopadu rozlily po nově utvořeném kráteru. Sklo ve vrtném jádru pak vystřídají úlomky roztavených hornin; jde o výsledek explozí způsobených vodou, která horninu rychle zchladila.

Oblast dopadu tehdy pokrývalo mělké moře, jež při nárazu ustoupilo, ale brzy se zase vlilo zpět a při kontaktu se žhavou horninou spustilo prudkou reakci. K podobnému jevu dochází, když láva z vulkánu vteče do moře.

Tato fáze trvala od prvních minut až hodinu. Voda se ale do kráteru stále vlévala, dokud ho celý nenaplnila, což dokládá 80 až 90 metrů dlouhá sekce vrtného jádra skládající se z naplavenin.

Následovala vlna cunami. Všechny sedimenty v poslední části získaného vzorku jsou vychýlené na stejnou stranu a jejich uspořádání naznačuje, že je způsobila ohromná síla. Vědci uvádějí, že dopad meteoritu vyvolal vlnobití, která zasáhla pobřeží vzdálená stovky kilometrů od kráteru. Vlny se nejdříve pohybovaly od místa nárazu, pak se ale voda vrátila a přinesla další naplaveniny, které vědci našli v horní části vrtného jádra.

"Stále jsme v prvním dni," uvedl profesor Sean Gulick z Texaské university v Austinu. "Cunami se pohybují stejně rychle jako tryskové letadlo, 24 hodin je dostatek času na to, aby se vlny odplavily a zase odrazily zpátky," uvedl Gulick.

Vědecký tým ale ve vrtném jádru nenašel síru. Její nepřítomnost je překvapila, protože meteorit narazil do mořského dna, které je z třetiny až poloviny tvořeno minerály obsahujícími tento prvek - například sádrovcem. Síra se musela dostat do ovzduší, což podporuje rozšířenou teorii o příčinách zkázy dinosaurů. Pokud by se tak velké množství síry vypařilo do atmosféry, dramaticky by ochladilo zemi, a zhoršilo tak životní podmínky pro velké množství rostlin i živočichů.

"Spustili jsme globální klimatický model, při kterém jsme do atmosféry vypustili pouze 100 gigatun síry, což Zemi ochladilo o 25 stupňů na 15 let - na většině planety byly teploty pod bodem mrazu," uvádí Gulick. "Umírněný odhad přitom předpokládá, že se do atmosféry tehdy dostalo 325 gigatun síry. To je řádově o mnoho víc, než byste získali z jakýchkoliv sopek. Výbuchy typu Anak Krakatoa také mohou ochladit klima na několik let."

Savci tuto katastrofu přestáli, dinosauři nikoliv. Profesor Gulick a jeho tým svá zjištění publikovali v odborném časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).