Nová studie zcela mění pohled na pravěk: Ženy patrně lovily zvěř stejně jako muži

Tým Randalla Haase analyzoval i dalších 27 hrobů, které obsahovaly tytéž zbraně. Vědci dospěli k závěru, že ženy mohly tvořit 30 až 50 procent lovců žijících na americkém kontinentu v tomto období.

Studie odporuje rozšířenému názoru, že ve společnosti lovců a sběračů byli lovci hlavně muži. "Ukazuje nám to, že tato domněnka byla nepřesná, alespoň pro jednu část historie lidstva," uvedl Randall Haas.

Závěry studie podle něho zvýrazňují rozdílnosti v praxi spojené s dnešní prací, jako je rozdíl ve mzdách a v kariéře mezi muži a ženami. Ukazuje to, že pokud jde o tyto rozdíly, není na nich nic "přirozeného".

Kostry šesti osob, z toho dvou lovců, objevil Haas a členové místní komunity Mulla Fasiri ve Wilamaya Patjxa, významné archeologické lokalitě v peruánských Andách.

Analýza kostí a zubů umožnila identifikovat ženu starou sedmnáct až devatenáct let, kterou vědci pojmenovali WMP6, a muže ve věku pětadvacet až třicet let.

Vykopávky na místě, kde spočívala mladá žena, byly podle Haase pro vědce zvláště zajímavé. Objevili tu totiž celou sbírku loveckých potřeb a nástrojů na čtvrcení kořisti, které zřejmě dokazují její postavení lovkyně: kamenné hroty kopí, nůž a opracované kameny k vyvrhování a čtvrcení zvířat. Tyto předměty byly v koženém vaku, který se rozložil.

Žena zřejmě používala zbraň nazývanou atlatl, čili vrhač oštěpů, který umožňoval zvýšit rychlost letu a dolet oštěpu.

Aby vědci zjistili, zda tato žena byla výjimkou, zkoumali 429 koster pohřbených v 107 lokalitách na kontinentu, které jsou staré 17.000 až 4000 let. Nalezli 27 jednotlivců, jejichž pohlaví bylo nezvratně zjištěno a jejichž hroby obsahovaly lovecké potřeby. Šlo o 16 mužů a 11 žen.

"Tento vzorek je postačující k tomu, abychom vyvodili závěr, že účast žen na lovu vysoké zvěře byla v této době běžná," uvedli vědci. S použitím statistického modelu odhadli, že ženy v těchto společnostech tvořily 30 až 50 procent lovců.

V roce 2017 se rovněž genetickou studií potvrdilo, že jeden z vikinských válečníků byla ve skutečnosti žena.

Dosud není známo, proč mnohé moderní společnosti lovců a sběračů vykazují diskriminaci pohlaví při loveckých aktivitách. Některé teorie naznačují, že by to mohlo být důsledkem vnějších vlivů.

Je možné, že se vrhač oštěpů patřící mladé ženě označené jako WMP6 dal snáze ovládat než podobné nástroje mužů a že s takovými vrhači mohly děti umět zacházet ještě předtím, než dívky dosáhly pohlavní vyspělosti a musely se věnovat rození a výchově dětí.

Naopak střelba z luku vyžaduje pravidelnou a dlouhodobou praxi.

Randall Haas nyní doufá, že po této studii budou následovat další výzkumy, které pomohou zjistit, zda v této době žily další lovkyně i v jiných částech světa.