OSN slaví 72 let od vzniku. Nejvíc se proměnila Rada bezpečnosti, chystá se její rozšíření

Charta Spojených národů byla přijata přesně před 72 lety v roce 1945 na mezinárodní Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání v San Franciscu. Celkem se pod Chartu podepsalo 50 zakládajících států, včetně Československa. Později se po ustavení vlády přidalo i Polsko. Dnes má organizace 193 členů. 

Už při schvalování tohoto dokumentu se projevila jisté pochybnosti v demokratičnosti procesu a síle jednotlivých států. Podmínkou pro to, aby totiž dokument vstoupil v platnost, byla ratifikace ze strany Číny, Francie, Sovětského svazu, Velké Británie a Spojených států a většiny ostatních signatářů. K ratifikaci skutečně došlo už 24. října 1945. 

Charta má výsostné mezinárodní postavení. Zavazuje totiž své členy s tím, že její závazky mají přednost před závazky z jiných mezinárodních smluv. Součástí Charty je také Statut Mezinárodního soudního dvora. 

Dokument má preambuli a  111 článků, které jsou rozdělené do 19 kapitol. Jádrem dokumentu je třetí kapitola, která stanovuje a popisuje orgány Spojených národů a jejich pravomoce. Ustanovení a články Charty mohou být měněny za souhlasu alespoň dvou třetin členů Valného shromáždění a ratifikací dvou třetin členských států, včetně pěti stálých členů Rady bezpečnosti. 

Právě Rada bezpečnosti, orgán s nejvyšší právní silou, zaznamenal v průběhu času nejvíce změn. Rada bezpečnosti vydává rezoluce, které jsou závazná pro všechny členy, v krajním případě může být jejich plnění vynuceno silou. V roce 1965 došlo k navýšení počtu členů Rady bezpečnosti z 11 na 15. Aby Rada mohla přijmout rozhodnutí, byl třeba souhlas devíti členů. Postupně se také proměnila struktura Rady bezpečnosti a ustanovil se klíč, jak jednotlivá místa obsazovat. 

V současnosti je tak Rada stále patnáctičlenná. Pět členů jsou stálí členové (Rusko, Spojené státy, Velká Británie, Francie, Čínská lidová republika). Čína byla zpočátku reprezentována Čínskou republikou na ostrově Tchaj-wan. Od roku 1971 je však stálým členem pevninská komunistická Čína. 

Zbytek tvoří nestálí členové, které volí Valné shromáždění OSN na dvouleté období. Každý rok se mění pět členů. Klíčem složení jsou jakési regionální skupiny, kdy každá musí mít jednoho zástupce. Mezi tyto skupiny tak patří region Afrika (3 nestálí členové), Asie (2), Latinská Amerika (2), západní Evropa (2), východní Evropa (1). Vždy musí být zastoupena alespoň jedna arabská země.

Kámenem úrazu v rozhodování Rady bezpečnosti je právo veta, kterým disponují její stálí členové. Jeho přehlasování je v praxi nemožné. V současnosti probíhají diskuze o reformě Rady bezpečnosti. Mohlo by dojít k rozšíření stálých členů o země jako například Brazílie, Indie nebo Německo, mluví se i o místo pro Evropskou unii jako celek. Novým členem by také mohl být nějaký muslimský stát.