Česko mělo nůž na krku. Ekonom však vysvětlil pozitiva přijetí fiskálního paktu

Sociální demokrat Tomáš Prouza v popsal stručnou historii fiskálního paktu v české politice v komentáři pro deník E15. Připomněl, že Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii byla podepsána 25 členskými státy Evropské unie na zasedání Evropské rady v roce 2012. Fiskální pakt nepodepsaly jen Velká Británie a Česká republika.

"Fiskální pakt měl potvrdit závazek zemí eurozóny, že budou snižovat své deficity a dluh a nebude se tak opakovat plýtvání veřejnými penězi jako před krizí v roce 2008, a že budou lépe koordinovat svou hospodářskou politiku, neboť země EU jsou na sobě kvůli propojení evropského trhu vzájemně závislé," uvedl ekonom Tomáš Prouza s tím, že i země mimo eurozónu se mohly k paktu dobrovolně připojit.

V České republice mohlo dojít ke schválení paktu v roce 2014. Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky jej přijala, ale nedokázala jej schválit kvůli neshodě v Poslanecké sněmovně. Na stůl se pak dostal nově až díky vládě Andreje Babiše. Prouza však připomněl, že k přijetí došlo proto, že ČR měla nůž na krku. "V Evropské unii se totiž rozjíždí debata o hlubší integraci eurozóny, včetně hlubšího propojení trhů zemí eurozóny. A všichni u toho chtějí být, ať už platí eurem nebo zatím ne," uvedl s tím, že podmínkou účasti na summitech eurozóny, kde se bude mluvit o exportním trhu mluvit, je přijetí fiskálního paktu.

"Bylo by hloupé, kdybychom nebyli u něčeho, co se nás tak životně týká. Navíc vláda rozhodla, že se zatím nepřihlásí k přísnějším pravidlům pro veřejné finance, které podle fiskálního paktu musí dodržovat členové eurozóny, ale u zemí, které eurem neplatí, je jejich dodržování dobrovolné," zdůraznil ekonom. Sám Andrej Babiš prohlásil, že se Česká republika nehlásí k hlavě tři a čtyři, protože země zatím nechce přijmout euro.