Zfanatizovaný dav zaživa upálil sedm lidí za čarodějnictví

Vedení policie oblasti Kigoma upřesnilo, že mezi zatčenými jsou kmenoví vůdci a jeden kouzelník-léčitel. "Půjdou před soud pro obvinění z vražd," řekl policejní šéf oblasti u hranic s Burundi.

K lynči došlo v pondělí večer v odlehlé vesnici Murufiti asi 1200 kilometrů západně od ekonomické metropole Dáresalám. Pěti z obětí, které nařknul z čarodějnictví nový léčitel vesnice, bylo více než 60 let, ostatním kolem 50.

Někteří lidé před fanatickým davem utekli. "Když jsem se druhý den ráno vrátil, našel jsem asi deset metrů od domu matčino spálené tělo. To otcovo bylo také spáleno, ale uvnitř domu," řekl podle agentury AFP syn těchto dvou obětí Josephat John.

Podobné násilí není v zemi ničím výjimečným. "V Tanzánii je pro obvinění z čarodějnictví každý rok zabito v průměru 500 starších lidí, především starých žen se začervenalýma očima," tvrdí místní nevládní organizace pro lidská práva LHRC.

V oblastech podél hranice Tanzanie a Burundi přetrvávají mnohé pověry. Začervenalé oči se pokládají za důkaz čarodějnictví, přičemž tento jev je především důsledkem dráždění očí, které u žen způsobuje kouř z kravského trusu používaného k topení v kuchyni, vysvětluje organizace.

Termín čarodějnictví měl v historii různý význam

Zpravidla se tím rozumělo škodlivé používání kouzel. Čarodějem byla zlá bytost, spřízněná se satanem, s démonickými schopnostmi, která škodila lidem buď tělesně nebo poškozovala jejich majetek, bytost která byla příčnou požárů, neúrody, živelních pohrom, která přivolávala choroby na lidí i dobytek. Proto už v antice byli čarodějové pronásledováni.

Koncem středověku, od 15. až do 18. století, byla víra v čarodějnice nejsilnější a ostře proti nim vystoupila katolická církev. Osoby, zpravidla ženy, které byly označeny za čarodějky, byly pronásledovány inkvizicí, vyšetřovány podle přesného návodu (bula papeže Innocenta VII. z r.1484 a kniha Malleus maleficiarum J. Sprengera a H. Kramera), mučeny a upalovány. Udává se, že takto byly umučeny tisíce obětí.

Konec pronásledování přineslo teprve osvícenství, a dnes jsou čaroději většinou jen pohádkové bytosti, staré ženy v černém hábitu poletující na koštěti za úplňku nebo dobří staříci bavící děti. Přesto se ojediněle dosud původní víra ve zlé čaroděje objevuje i v evropských zemích. Podle recentních anket v existenci čarodějnic věří 10-15% Němců. Někdy to jsou psychicky nemocní, kdo jsou označeni za „posedlé" ďáblem. Proto v katolické církvi dodnes existují vymítači ďábla (viz Exorcismus). Na jiných kontinentech, především ve střední Africe (Nigerie, Kongo, Ghana, Malawi, Tanzania, Keňa aj.), je víra v čarodějnictví široce rozšířena jako tradiční součást náboženských představ.

Někteří čarodějové-medicínmani dosud provádějí rituální obřady a vyžadují lidské oběti, především dětí. Jiným čarodějům jsou přisuzována všechna neštěstí, a jsou pronásledováni. Někdy se za čaroděje označí i malé děti. Nedávno byly popsány případy jejich kamenování a vyhánění z domovů, uvedl sysifos.cz.

Kuriózní je, že se i v Evropě od konce 20. století znovu zvyšuje zájem o čarodějnictví, a to v esoterických a New Age kruzích v souvislosti se vzestupem zájmu o magii a mystiku. Vznikají „čarodějnické" skupiny i celé sekty, které mají blízko ke kouzelnictví, magii, jindy se hlásí k satanismu, druidismu, novopohanství. Jsou spíše levicové, feministické a protikřesťanské. Krásné čarodějky s paranormálními schopnosti se objevují i na filmových plátnech, zřizují se prodejny s čarodějnickými a věšteckými pomůckami (i v centru Prahy).