Biafra: Symbol hrůz válek postkoloniální Afriky

Od zahájení války uplyne 6. července 50 let. Od té doby vnímá řada lidí slovo Biafra, název separatistické republiky, jejíž historie trvala 961 dní, jako synonymum pro tragédii, hrůzu či beznaděj. Do roku 1967 byl přitom znám jen Biaferský záliv ležící východně od ústí řeky Niger (od roku 1972 se nazývá záliv Bonny). V 70. letech ale už například francouzský komunistický básník Louis Aragon označuje československý normalizační režim za "Biafru ducha".

Konflikt, který vyvolali separatisté v Biafře, začal podobně jako mnohé jiné v Africe a v jeho pozadí byly dlouholeté etnické a náboženské spory spojené s nálezem bohatých ropných nalezišť. Země byla rozdělena na tři oblasti přibližně kopírující osídlení třemi hlavními etniky, která se liší jazykem, náboženstvím, společenskou organizací i ekonomickou vyspělostí. Sever obývají městští muslimští Hausové, jihozápad rodová společnost Jorubů a v jihovýchodních savanách a pralesích žijí křesťanští Ibové.

Po vyhlášení nezávislosti nejlidnatější země černého kontinentu v roce 1960 získali navrch muslimští Hausové ze severu, což se nelíbilo křesťanským Ibům. V lednu 1966 zabili při prvním vojenském puči důstojníci z řad Ibů při puči premiéra hauského původu Abubakara Tafawu Balewu. Následovaly pogromy proti Ibům a poté v červenci 1966 další vojenský převrat hauských důstojníků.

Rozpoutané kmenové třenice vedly v květnu 1967 k odtržení ibské Jihovýchodní provincie od Nigérie. O tři dny později vyhlásil vůdce kmene Ibo plukovník Odumegwu Ojukwu nezávislou Republiku Biafra, která měla tehdy asi 13,5 milionu obyvatel. Biafra byla, a dodnes je ropnou zásobárnou Nigérie a měla i svou vlajku, peníze i poštovní známky.

Federální vláda nasadila všechny prostředky, aby separatisty porazila. Válka začala ofenzívou vládních sil 6. července 1967, v říjnu byla obsazena metropole separatistů Enugu a přístav Calabar, v prvních měsících roku 1968 pak padla Onitsha a přístav Port Harcourt. Poslední útok vlády pak začal začátkem roku 1970, 12. ledna 1970 biaferská vláda kapitulovala a 15. ledna provincii ovládla federální armáda.

Vůdce separatistů Ojukwu uprchl do Pobřeží slonoviny, kde žil 13 let, v roce 1980 byl amnestován a vrátil se do země. Zemřel v listopadu 2011 v 78 letech.

Na straně Biafry stály zejména Francie a - tehdy ještě salazarovské - Portugalsko, z dalších zemí jen Gabon, Pobřeží slonoviny, Tanzanie, Zambie a Haiti. Na straně nigerijské federace byla Velká Británie, Organizace africké jednoty (AOJ, předchůdkyně Africké unie) a východní blok v čele se Sovětským svazem. Biafra brala výzbroj, kde se dalo, zatímco Nigérii zásobovaly především komunistické státy: šlo hlavně o migy a československé delfíny, které se na africkém bojišti ukázaly jako překvapivě úspěšné bombardéry.

V historii Nigérie vládly vojenské diktatury více než 30 let, země zažila pět vojenských převratů, těžké hospodářské krize i náboženské a etnické nepokoje. V posledních letech v zemi probíhá konflikt spojený s islamistickou skupinou Boko Haram.