Pieta za Mandelu: Ostuda, země bučících lidí, píšou média

Diváky veřejně zklidňoval průvodce čtyřhodinovou tryznou Cyril Ramaphosa i emeritní arcibiskup Desmond Tutu. Ramaphosa, který ceremonii zahájil a pak uváděl jednotlivé řečníky, několikrát přešel na podiu z angličtiny do jazyka zulu.

Tutu, který stejně jako Mandela bojoval proti apartheidu, pietní vzpomínku uzavíral a odmítl přítomným požehnat, dokud se nezklidní. "Musíte světu ukázat, že jsme ukáznění. Chci slyšet padat špendlík. Musíme bohu slíbit, že budeme následovat příklad Nelsona Mandely," řekl na stadionu, který byl už ale poloprázdný, protože mnoho lidí odešlo ještě před Zumovým vystoupením.

Deník Sowetan napsal, že tryzna nebyla tím správným místem pro vyjadřování politických názorů a že ti, kdo nejsou spokojeni, mají možnost projevit se při volbách na jaře. "Vypískat prezidenta, který hostí šéfy států, při takovéto příležitosti bylo urážkou Mandely," napsal list.

Deník The Star upozornil na to, že mezi nespokojence se vydal osobně člen vedení Zumova Afrického národního kongresu a žádal lidi, aby se zklidnili. Daily Sun v článku s názvem Zumu vypískali před světovými vůdci píše, že diváci pískot doprovodili gestem, jímž se při fotbalových utkání žádá výměna hráče.

List Times si pohrál s anglickým názvem, který se pro JAR používá ve snaze poukázat na to, že byla schopna se sjednotit. Z názvu duhový národ - rainbow nation - Time učinil rain boo nation - země deště a bučíčích lidí. V Johannesburgu v úterý silně pršelo.Server News24 také popsal organizační problém s tlumočníkem pro neslyšící. Byl na podiu vedle řečníků, avšak neslyšící osoby, které ho sledovaly, mu nerozuměly. Nezvyklého projevu tlumočníka si všimli také neslyšící v Británii. Na webové stránce limpingchicken.com tlumočníkův projev označili za "podivný a matoucí".

Mandela: Terorista a komunista?

Mandelu třikrát vyhodili od závěrečných zkoušek a Mandela věřil, že to bylo proto, že je černý. K diplomu se dostal až v roce 1953 a stal se populárním obhájcem černochů v Johannesburgu. Když neměli na poplatky, Mandela jim je často odpustil.

Vedle toho si ale už několik let budoval politickou kariéru. Na Západě ho později budou brát jako komunistu, ale tak tomu nikdy nebylo. Mandela s komunisty úzce spolupracoval, byl nadšený jejich řečmi o rovnosti ras, ale jako metodista nemohl odhodit svoji víru. Nikdy však na ně nezanevřel.

„Po mnoho dekád byli komunisté jedinou politickou silou v Jižní Africe, která byla připravena jednat s Afričany jako s lidskými bytostmi a sobě rovnými. Byli schopni s námi jíst, mluvit, žít s námi i pracovat s námi," prohlásil v roce 1964. Doma měl sice spisy Marxe, Engelse a Lenina, ale zastřešující hnutí Afrického národního kongresu (ANK) zamýšlel vždy jako spíše osvobozeneckou sílu se sociálnědemokratickým programem. 

Sotva se mu v druhém manželství narodila druhá dcera (1958), už se nechal propašovat do Etiopie, aby podstoupil vojenský výcvik a bojoval za osvobození po vzoru Fidela Castra či Mao Ce-tunga. Opět ho to sblížilo s komunisty, protože ti do jeho organizace vstupovali jako prakticky jediní bílí.

Mandela ani na vrcholu své „teroristické" epizody nenechal propuknout nesmyslné násilí. Jeho partyzáni si vyhlíželi vojenské cíle, infrastrukturu, klíčové sklady. Mandela doufal, že toto spolu s lobbingem na ekonomické sankce by mohlo apartheid položit. V roce 1962 byl zatčen za „pouhé" podněcování ke stávce, ale když režim odhalil celou vojenskou organizaci, udělal ze soudu Mandely a jeho druhů monstrproces. V roce 1964 Mandela v takzvaném Rivonijském procesu unikl smrti, ale režim ho poslal na doživotí za mříže, píše e15.cz.

V roce 1985 odmítl podmínečné propuštění, pokud se zřekne ozbrojeného boje. Když po konzervativním prezidentovi Willemu Bothovi v roce 1989 nastoupil pragmatičtější Frederik Willem de Klerk, došlo mu, že s Mandelou je nutné co nejdříve sjednat mír, než se režim sám zhroutí. V únoru tak vyšel Mandela z vězení.

Mandela se nikdy nezřekl práva na ozbrojený odpor, de Klerk zase tajně podporoval sobě nakloněné militantní skupiny. Přesto oba získali za otevření cesty ke svobodným volbám v roce 1993 Nobelovu cenu míru. V dubnu 1994 Mandela s přehledem vyhrál a stal se prvním černošským prezidentem.