Očkování proti ebole brzdí přísná kritéria WHO, protestují Lékaři bez hranic

Šíření nákazy se během posledních měsíců lehce zpomalilo, nicméně některé oblasti zůstávají aktivními ohnisky už přes rok. Navíc existují regiony, kde se nemoc začíná opět šířit, byť už se v nich v minulosti nové případy delší dobu neobjevovaly.

Díky konžskému ministerstvu zdravotnictví a WHO se podařilo naočkovat zhruba 225 tisíc lidí testovací vakcínou rVSV-ZEBOV. Vakcína zatím vykazuje velmi vysokou míru účinnosti. Nicméně ebola se stále vrací i do oblastí, kde už byli obyvatelé údajně proočkováni - to ukazuje, že počet očkovaných lidí proti ebole je nedostatečný.

„Domníváme se, že zrychlení tempa očkování je nezbytné, ale i proveditelné. Denně by mohlo být proočkováno minimálně 2 000 až 2500 lidí. Momentálně je to pouze 500 až 1000 lidí,“ upozorňuje ředitelka operací Lékařů bez hranic Isabelle Defourny.

A lack of transparency by the @WHO on #Ebola vaccine use in #DRCongo is leading to fewer people being vaccinated than is possible. We have a vaccine that is proven to be safe and effective.Upping the pace of vaccination is necessary and feasible. https://t.co/XZhxkmOLz6

„Máme vakcínu, která je prokazatelně bezpečná a účinná. Máme týmy připravené k zásahu. Se zabezpečením chladového řetězce pro skladování vakcín není problém. Existuje dostatek dávek pro pokrytí současných potřeb ohrožených lidí i pro případné rozšíření očkování, což nedávno potvrdil výrobce vakcíny, farmaceutická společnost Merck. A když se lidem situace řádně vysvětlí, naprostá většina populace má o očkování zájem,“ doplňuje Isabelle Defourny s tím, že WHO přesto omezuje dostupnost vakcín v terénu a jejich aplikaci. A není jasné, proč tak činí.

Očkováni dokonce nebyli ani všichni zdravotníci, kteří jsou vystaveni vyššímu riziku nakažení ebolou - například třetina zdravotníků ve městě Beni (jedno ze současných ohnisek šíření eboly) uvedla, že nebyla očkována.

WHO nicméně uvádí, že vakcíny nijak neomezuje a snaží se stejně jako ostatní organizace zastavit šíření eboly v Kongu. "Spolupracujeme s konžskou vládou, abychom se dostali v oblastech výskytu epidemie k co největšímu množství lidí a komunit," uvádí WHO.

Řešením je nezávislá komise. Může to fungovat, potvrzuje historie

„Jako jedna z hlavních překážek v boji proti ebole je zmiňována nedůvěra a odpor místních komunit. Ve skutečnosti by lidé při projevu prvních symptomů lékařskou péči vyhledali, kdybychom jim jasně a srozumitelně vysvětlili, že mohou dostat léky, které prokazatelně zvyšují šanci na přežití. Pokud by zároveň věděli, že se proti ebole mohou chránit účinnou vakcínou, vyhledávali by očkování v daleko větší míře než dosud. Musíme přestat vinit místní komunity a zajistit jim dostupnost léků i vakcín,“ vysvětluje Natalie Roberts, lékařka a krizová koordinátorka Lékařů bez hranic.

Snahu Lékařů bez hranic rozšířit ve spolupráci s konžským ministerstvem zdravotnictví očkování (dle doporučení Strategické poradní skupiny expertů pro imunizaci, SAGE, z května 2019) dlouhodobě komplikují striktní kontroly a kritéria pro nasazovaní vakcíny ze strany WHO. Očkovací týmy Lékařů bez hranic v Severním Kivu často musejí zůstat v pohotovostním režimu a čekat na dodání hrstky dávek vakcín, které jsou určeny pouze pro lidi na předem daných seznamech.

„Při šíření nemoci je klíčový čas. Zdravotnické týmy by měly mít možnost rychle poskytovat léčbu nebo očkování na základě toho, co vidí v terénu. Pokud se matka stará o nemocné dítě, u kterého se následně prokáže ebola, nechceme jenom diagnostikovat a léčit dítě, ale chceme také poskytnout matce profylaxi, která by ji mohla ochránit před onemocněním. Zároveň chceme očkovat celou její komunitu - kdyby onemocněla, tak lidé v jejím okolí už budou proti nakažení imunní,“ přibližuje Natalie Roberts. Rigidní a těžko pochopitelný systém nastavený Světovou zdravotnickou organizací však kapacitu podobné situace rychle vyhodnocovat a adekvátně reagovat podkopává.

„Je to jako dát hasičům vědro vody na uhašení požáru, ale povolit jim použít jenom jeden hrnek vody denně. Každý den vidíme lidi, kteří přišli do kontaktu s pacienty nakaženými ebolou, u kterých je důvod k očkování, ale kteří stále proočkováni nebyli,“ podotkla Natalie Roberts.

Zmíněné restrikce se zdají být neopodstatněné: vakcína rVSV-ZEBOV vykázala ve třetí fázi klinického testování v Guineji v roce 2015 vysokou míru účinnosti a také, že je bezpečná. Její současné nasazení povolilo konžské ministerstvo zdravotnictví a WHO. Firma Merck nedávno uvedla, že k 245 tisícům dávkám, které už WHO dodala, je připravena poskytnout dalších 190 tisíc dávek. A dalších 650 tisíc dávek bude dostupných v horizontu příštích šesti až osmnácti měsíců.

„Pro nejlepší možné využití experimentálních prostředků v kontextu epidemie je zcela zásadní transparentnost. Jak můžeme podporovat konžské úřady v používání těchto prostředků, jak můžeme od Konžanů očekávat, že budou věřit systému, který nedokáže být transparentní ani vůči samotným zdravotníkům v přední linii jako jsou Lékaři bez hranic?“ ptá se Natalie Roberts.

Lékaři bez hranic proto žádají vytvoření nezávislé mezinárodní koordinační komise, která by zajistila spolupráci mezi partnery a tím zlepšila koordinaci očkování, zvětšila transparentnost v zásobování, ve sdílení dat a umožnila otevřený dialog s výrobci. Vakcíny se tak dostanou všem, jimž nakažení ebolou hrozí.

Úspěšným předobrazem komise je Mezinárodní koordinační skupina vytvořená v roce 1997, která se skládala z Lékařů bez hranic, Mezinárodní federace Červeného kříže, Dětského fondu OSN (UNICEF) a WHO, která dokázala s omezenými zásobami vakcín úspěšně koordinovat krizové zásahy proti masivnímu šíření meningitidy, cholery a žluté horečky.