Spoluautor Simpsonových zachránil přes 400 činčil: Poslední den týrání, řekl

"To je poslední den vašeho týrání a první den vaší svobody," řekl podle uvedeného serveru Simon (59) činčilám, když procházel kolem jejich klecí už jako jejich majitel.Simon za kožešinovou farmu zaplatil 50.000 dolarů (téměř 1,1 milionu korun) a navíc daroval dalších 100.000 dolarů (více než dva miliony korun) společnosti v San Diegu, která se o těchto 425 činčil nyní postará. Zvířata budou nakonec nabídnuta k prodeji jako domácí mazlíčci, jedna činčila za 25 dolarů (asi 525 korun).

Simonovi, který je režisérem a filmovým producentem, v roce 2012 diagnostikovali rakovinu. Již dlouho je filantropem a zvláště se zasazuje o pomoc v projektech, ve kterých jde o děti nebo o zvířata.

Zdroj: YouTube

Například v červnu v Indii zachránil slona Sundera, kterého jeho vlastníci bili a nechávali ho hladovět. Ještě dříve finanční pomocí zlepšil život medvědům z amerického státu Georgia.

Činčily mají jednu z nejjemnějších, nejdelších a nejměkčích srstí ze všech divokých savců. Před Kolumbem si z jejich kožek zhotovovali vysoce postavení Inkové pláště, i jiní Indiáni používali činčilí kůže jako součásti oděvů. Živili se také jejich masem. V 18. století začali Španělé exportovat činčilí kožky do Španělska. Nic z toho však divoké populace činčil neohrozilo. Až přibližně v roce 1828 začal divoký hon za drahými a žádanými kožkami.

Lovem činčil se zabývali místní „specialisté" chinchilleros. Používali různé metody: cvičené grizony či malé psy, činčily vykuřovali či vyhrabávali z úkrytů, kladli různé pasti: kameny, klece a čelisti, oka, tyče se smyčkami, stavěli sítě a do nich pak činčily naháněli, nestyděli se použít ani jed a dokonce dynamit. A kromě toho velkoplošně pálili místní vegetaci, aby se k činčilám snáze dostali. Například téměř vyhubili křovinu Balsamocarpon brevifolium, protože ve velkém sbírali její plody, aby na ně činčily vylákali ze skrýší.

Vyhubení činčil bylo předpověděno už v 90. letech 19. století, kdy se jejich lov ještě nereguloval. Jako ochranné opatření byla v roce 1898 zavedená regulace lovu činčil. Bohužel ani ona ani další regulace se tenkrát neuplatnily. Prvním mezinárodním pokusem o ochranu činčil byla v roce 1910 dohoda mezi hlavními vývozci činčilích kožek (Čile, Bolívie, Argentina a Peru), která zakázala lov a komerční využití činčil. Bohužel vyprovokovala opak: až 14krát se kvůli ní zvýšily ceny za kožku a to přispělo k vybití i zbylé populace činčil. V Chile byl první zákon na ochranu kožešinových zvířat vydán až v roce 1929, nedovoloval lovení ani komerční využití divokých činčil. Přesto se vesele pytlačilo dál, lov činčil byl úspěšně zastaven až ke konci 80. let. V současné době jsou krátkoocasé i dlouhoocasé činčily na seznamu CITES, informuje server cincily.cz.