Západ by měl pochopit historické vazby mezi Ukrajinou a Ruskem, tvrdí Henry Kissinger

"Prolomení Ruska se stalo cílem současných amerických představitelů, přitom dlouhodobou snahou by měla být jeho integrace. Pokud se k Rusku budeme chovat jako k velmoci, potřebujeme si nejprve uvědomit, zda se jeho obavy mohou ocitnout v souladu s našimi potřebami." uvedla v rozhovoru dnes již dvaadevadesátiletá politická legenda.

Henry Kissinger zastával během své kariéry mimo jiné funkci amerického ministra zahraničí či poradce pro národní bezpečnost. Spolu s prezidentem Nixonem se v sedmdesátých letech stal otcem politiky détente, která se přičinila o uvolnění napětí mezi supervelmocemi. Kissinger je také držitelem Nobelovy ceny míru, která mu byla udělena v roce 1973 za jeho podíl na ukončení války ve Vietnamu.

Kissinger dal v rozhovoru najevo svůj nesouhlas s americkou a evropskou politikou vůči Ukrajině a jeho snahami ji integrovat do západních struktur. Právě Západ podle něj nese část viny za kulminaci ukrajinské krize. První kroky pak představují neuvážené kroky Evropské unie, které zemi prakticky stavělo před rozhodnutí, zda se obrátí k Západu či přijme ekonomickou pomoc Ruska.

Při této příležitosti Kissinger znovu zopakoval svou dřívější tezi, že Ukrajina by se měla stát prostředníkem mezi Západem a Ruskem. Měla by být neutrální zónou, která nebude spadat ani do jednoho vojenského bloku. Tím Kissinger odmítl západní myšlenku případného ukrajinského začlenění do NATO.

"Vztah mezi Ukrajinou a Ruskem bude mít vždy zvláštní povahu. Nikdy nemůže být omezen na vztah dvou tradičních suverénních států, a to možná nejen z ruské strany, ale dokonce možná ani z ukrajinské. Proto to, co se děje na Ukrajině nemůže být aplikováno do jednoduchých principů, jež sice fungují v západní Evropě, v blízkosti Stalingradu a Moskvy již však nikoliv."

Jakmile Janukovyč v listopadu 2013 odmítl podepsat asociační dohodu, EU zpanikařila, Rusko začalo být příliš sebejisté a USA zůstaly i nadále pasivní. "Každá ze stran tak jednala podle svých racionálních úsudků, které byly nicméně utvořeny na nepochopení ostatních aktérů, smyslné společné politické diskuze pak chyběly."

Ukrajinská krize se mění v tragédii, a to proto, že mate dlouhodobé zájmy globálního pořádku s okamžitou potřebou obnovení ukrajinské identity." shrnul vysloužilý diplomat.

Psali jsme: Porošenko je pro Západ nebezpečný, varuje analytik. Co hrozí? Putinova propaganda? Odborníci vyvrátili ruské mýty a lži NATO rázně varovalo Rusko před vyhrocením konfliktu na Ukrajině  

Poté se stočila řeč na Německo a jeho roli při udržování evropského pořádku, kterou Kissinger rozhodně nepodceňuje: „Paradoxem je, že sedmdesát let poté, co byly poraženy německé snahy o ovládnutí Evropy. Tehdejší vítězové nyní prosí, a to především z ekonomických důvodů, aby Německo začalo vést Evropu. Německo může a mělo by hrát významnou roli při budování evropského i mezinárodního řádu."

Vzápětí nicméně Kissinger dodává, že kvůli blízkosti hranic s Ruskem, není Německo ideálním partnerem pro vyjednávání o bezpečnosti Evropy. Proto je podle něj nezbytný také příspěvek USA.Ty nicméně však dosud nepředložily vlastní představu o řešení krize, kromě ničím nepodloženého předpokladu, že se Rusko jednou automaticky připojí ke světovému společenství.