Vojenský puč a převrat? Zapomenuté výročí vraždy chilského prezidenta

"Demokracie v sobě nese zárodek svého zániku. Proto je třeba ji občas vykoupat v krvi, aby mohla dále existovat," tato slova pronesl Augusto Pinochet Ugarte a svůj výrok hodlal dokázat celému světu. Podle vlastních slov zachránil Chile před komunistickým nebezpečím, jiné zdroje ho označily za kariéristu a bezohledného diktátora, jemuž nešlo o nic jiného než o moc.

Předehra dramatu

Salvador Allende Gossens byl zvolen po své čtvrté kandidatuře na prezidentský post do úřadu v roce 1970. Jeho "socialistické" kroky, jako znárodnění bank a převzetí kontroly zahraničního obchodu vzbudilo nebyly v určitých kruzích přijaty s pochopením. Nelíbilo se to ani Spojeným státům, které nechtěly v Jižní Americe "novou Kubu". Byla vypracována operace Kentaur, posvěcená osmi miliony dolarů. Hlavní roli v ní měla hrát chilská armáda.

Už v červenci 1973 došlo k prvnímu pokusu o vojenský převrat a rozhlasová stanice Agricultura podporující spiklence dokonce hlásila, že prezidentský palác byl dobyt. Pravda byla taková, že Allende dokázal ještě přimět generály, mezi nimi i Pinocheta, k potlačení vzpoury. Sto tisíc lidí po uklidnění situace vyjadřovalo podporu prezidentovi a krize se zdála být zažehnána. Pro Allendeho bohužel ne nadlouho.

Z paláce odejdu pouze mrtvý

Ráno 11. září 1973 povstalo ve Valparaisu chilské válečné námořnictvo a jedním z jeho požadavků byla Allendova rezignace. Prezident se ještě bez problémů dostal do vládního paláce La Moneda, ale okolnosti už mu naznačovaly, že záhy dojde k finálnímu střetu. Nefungovalo telefonní spojení, podstatná část posádky v paláci přešla na stranu vzbouřenců. Ti už od rána kontrolovali telefonní ústředny, zásobování strategickými surovinami a podařilo se jim eliminovat rozhlasové stanice. 

Krátce před osmou hodinou stanice Agricultura jménem pučistů žádá Allenda, aby odstoupil a svěřil moc do rukou vojenské junty. Oznámila jména čtyř velitelů, mezi nimiž byl na prvním místě Augusto Pinochet. Allende však kapitulaci odmítl: "Nedopustím se zrady jako vy. Zrádci v generálských uniformách nevědí, co je to čest. Budu bojovat až do konce."

Přes několik nabídek na bezpečný odchod z paláce, mezi nimiž byl i osobní návrh Pinocheta, Allende setrvává. V jedenáct hodin začínají na palác pálit tanky, čtyři proudové stíhačky nalétávají na budovu. Allende a jeho věrní se brání téměř tři hodiny. Poté vzbouřenci proniknou do budovy. V boji muže proti muži je prezident zaskočen v Červeném sále. Střílí po útočnících z kalašnikova s vyrytým věnováním od Fidela Castra, ale po prvním zásahu do břicha další dávka do hrudi ukončí jeho život. 

Dohady, fabulace a koncentrační tábor

Pinochetova junta záhy vydala oficiální prohlášení, že prezident spáchal sebevraždu, ale neměla důkaz, kterým by toto tvrzení doložila. V den prezidentovy smrti zrádný generál - v latinskoamerické oblasti se bere jako vrcholná ztráta cti situace, kdy se voják postaví proti svému veliteli - vytvořil z fotbalového stadionu Nacional shromaždiště politicky nepohodlných lidí, které bylo později označeno za prostředí podobné koncentračnímu táboru. Nikdo se nedozvěděl, kolik lidí tu bylo mučeno a zabito - oficiální zprávy hovoří o 1400 obětech (mezi nimi byl i známý chilský básník Victor Jara), což podle svědků rozhodně neodpovídá skutečnosti. 

Chilští vlastenci byli na stadionu drženi až do listopadu 1973, teprve poté byl Estadio Nacional, kde se mimochodem hrálo finále MS 1962 ve fotbale s československou účastí, definitivně vyklizen. Jak EuroZprávy informovaly, tato událost způsobila i krizi v řadách fotbalové asociace FIFA kvůli kvalifikačnímu zápasu Chile-SSSR.

Allendovy osudy a události na stadionu byly námětem k nemalému počtu publikací literatury faktu a existují minimálně dva hrané filmy - lotyšský To sladké slovo svoboda (1973) má konspirační nádech, podle nějž byl Alllende zajat, podařilo se mu utéci z vězení vykopaným tunelem, ale na svobodě zemřel na srdeční selhání. Snímek Noc nad Chile (1977) v koprodukci chilských a sovětských filmařů zachycuje události na Estadio Nacional.

Augusto Pinochet se nechal oslavovat jako zachránce Chile, i když ne každý měl na věc stejný názor. Tři dny před třináctým výročím vojenského převratu (8. 9. 1986) dokonce unikl nedaleko Santiaga pokusu o atentát. V roce 1990 po změně politických poměrů v Chile nebyl znovu zvolen prezidentem, nicméně si udržel pozici v armádě. Po roce 1998 byl obviněn ze zločinů a dlouhodobá snaha ho postavit před soud vyvrcholila v roce 2004 domácím vězením, ve kterém setrval až do své smrti v roce 2006.

A zavražděný prezident? Nelze říci, že by se na něj docela zapomnělo, v roce 1990, poté, co Pinochet neuspěl v prezidentských volbách, byl Allende symbolicky pohřben se státními poctami. Sedmnáct let po své smrti...