Město duchů na Aljašce: Zašlá sláva těžby mědi na severu Ameriky

Psal se srpen 1900 a dva zlatokopové, Jack „Tarantula" Smith a Clarence Warner zpozorovali na svahu mezi Kennicottským ledovcem a McCarthy Creek zelenou skvrnu, která zdálky vypadala jako pás trávy vhodný pro koňskou pastvu. Záhy však zjistili, že se na tomto místě nachází měděná ruda (později byl právě tady otevřen důl Bonanza). Jako správní Američané okamžitě změnili svůj předmět zájmu a stali se majiteli společnosti. S dalšími devíti přáteli založili Chitina Mining & Exploration Company. V roce 1901 byl Smithem osloven zástupce U.S. Geological Survey, čerstvě promovaný důlní inženýr Stephen Birch, odebral vzorky a zjistil, že půda obsahuje 70% mědi a navíc ještě stopy stříbra a zlata. Stačilo tedy být ve správnou chvíli na tom nejlepším místě. Birch informoval o svém šetření známé osobnosti – finančníka J. P. Morgana a Guggenheimovu rodinu, s jejich podporou a hlavně šekem na 275.000 $ získal podíl ve společnosti a jak ukázalo následujících 20 let, byl to nadmíru šťastný krok – zdejší naleziště co do koncentrace mědi bylo nejbohatším známým místem na světě.

Rubejme, co to dá

Těžba začala prakticky okamžitě. Ruda byla vyvážena na povrch koňskými spřeženími a po železnici dopravována do Valdezu (pojmenovaného po španělském námořním důstojníkovi z 18. století). Záhy začali proti těžbě protestovat ekologičtí aktivisté, kteří si na údajné škody na životním prostředí stěžovali až v kanceláři prezidenta USA Theodora Roosevelta. Jejich námitky nebyly akceptovány a těžba se mohla rozjet naplno.

V roce 1903 Morgan a Guggenheimové, oficiálně po vzájemné dohodě, od Birche převzali pozemky a z jejich popudu vznikla společnost Kennecott Mines Corporation (v roce 1915 změnila svůj titul na Kennecott Copper Corporation). Název byl odvozen od ledovce Kennicott, pojmenovaném po přírodovědci a herpetologovi Robertu Kennicottovi (1835-1866), zakladateli Chicagské akademie věd, který na Aljašce v polovině 19. století prováděl věděcké výzkumy. A onen drobný rozdíl ve jménech? Došlo k ní údajně při zápisu společnosti do obchodního rejstříku v důsledku chybného hláskování. Proto všechny přírodní oblasti nesou Kennicottovo jméno, zatímco lidmi vytvořené společnosti a hornické základny mají formu Kennecott. Ačkoliv pokud někoho z místních požádáte o hláskování názvu, obvykle zvolí variantu s –i-.Kennecott soustřeďoval pět dolů: Bonanza, Jumbo, Mother Lode, Erie and Glacier. Posledně jmenovaný byl v podstatě rozšířením původní Bonanzy, šlo o důl povrchový, kde práce probíhaly pouze v létě. Bonanza a Jumbo se nacházely na hřebenu Bonanza Ridge asi pět kilometrů od Kennecottu, Mother Lode byl na východní straně. Až na Glacier byly doly propojeny navzájem tunely. Nejdále od Kennecottu byl důl Erie – z Kennecottu to k němu bylo 6 kilometrů daleko. Ruda se do Kennecottu svážela závěsnými vozíky přes Bonanzu a Jumbo. Z Kennecottu byla ruda přepravována většinou ve 140 kg pytlích na ocelových plošinových vozech. O přepravu do Cordovy se starala Copper River & Northwestern Railway (CRNW), založená majiteli dolů v Kennecottu a vyprojektovaná stavitelem Michaelem J. Heneyem. Trať měřila 315 kilometrů, stavěla se od jara 1908 do roku 1911. Vůbec první vlak vyrazil do Cordovy 8. dubna 1911 a přepravil 70% rudu v hodnotě 250 000 $. Poté rudu převzala společnost Alaska Steamship Company loděmi putovala do Tacomy (stát Washington) k dalšímu zpracování.

Co muselo nutně přijítV dolech samotných těžilo 200 – 300 horníků, dalších 300 zaměstnanců pracovalo v mlýně. V Kennecottu byla zřízena nemocnice (v níž byl na Aljašce poprvé použit rentgen), obchod, základní škola, zubařská ordinace a mlékárenský obchod. Myslelo se i na zábavu – obyvatelé mohli navštívit společenský sál, kde byly pořádány taneční večer, oslavy vánočních svátků, zimní basketbalové turnaje, v provozu bylo kluziště, hřiště pro míčové hry a tenis. Ve městě se také přísně dbalo na dodržování pravidel slušného chování. Nejbližším městem v sousedství Kennecottu bylo McCarthy (původně Suchana Junction). I tady působili horníci, mající k dispozici restaurace, plavecký bazén, hotely, saloony, dvoje noviny, obchod s oblečením, fotografický obchod, garáže a autoopravny, obuvnictví, železářství... V oblasti obydlené na 800 lidmi jim byl poskytnut veškerý komfort.

V roce 1916 dosáhla těžba vrcholu, během tohoto roku se vytěžila měděná ruda v hodnotě 32,4 milionu dolarů. Pak už následoval zpočátku pozvolný, ale trvalý pokles těžby. V roce 1925 provedli zástupci Kennecottské těžební společnosti geologický průzkum, který jasně prokázal, že zásoby rudy se tenčí. Když nastala hospodářská krize, byl jako první uzavřen důl Glacier (1929), v červenci 1938 osiřel Mother Lode. Pak už následoval rychlý konec – v září byla ukončena těžba ve zbývajících třech dolech. Poslední vlak z Kennecottu do Cordovy vyjel v noci z 10. na 11. listopadu 1938. Během 27 let bylo vyprodukováno 4 625 milionů tun rudy o průměrném obsahu 13% mědi – což představovalo hodnotu odpovídající 207 000 000 $ - čistý zisk společnosti odhadem činil 100 000 000 $. Kromě toho jako vedlejší činnost běžela i těžba stříbra, za nějž se utržilo mezi 4,5 – 9 milionů dolarů.

(zdroj: youtube.com)

Kennecott byl od roku 1939 prakticky opuštěným místem, zůstávali tu pouze tři strážní, kteří však v roce 1952 také odešli. V 60. letech se na místo vrátili optimisticky naladění podnikatelé, kteří přišli s nápadem zpracovat hlušinu pro následný letecký transport, ale záhy se tento záměr ukázal být jako nerentabilní. Proto prakticky ve stejné době společnost Kennecott Mines Company, mající vlastnická práva na pozemky, nařídila zbourání opuštěných budov, aby předešla případným soudním sporům v důsledku eventuálních úrazů turistů. Práce sice začaly a několik budov na okraji Kennecottu bylo strženo, ale pak byly demoliční čety odvolány a podstatná část města zůstala stát. Návštěvníci a obyvatelé okolních samot a vesnic však odnesli z opuštěného místa mnoho drobných předmětů a artefaktů. Počet obyvatel se na počátku 21. století pohybuje kolem 30 osob, které poskytují služby turistům a provádějí nejnutnější údržbu objektů.

Turisté a lovci Měst duchů, jediná naděje Kennecottu

Pokud do oblasti Kennecottu zavítáte a nehodláte se zrovna věnovat ledovcové turistice nebo horolezeckým výstupům v ledových stěnách, můžete si prohlédnout opuštěný centrální mlýn na zpracování rudy. Lze také navštívit doly Bonanza, Jumbo a Erie, což ovšem představuje celodenní namáhavý pochod; odměnou za výstup k Erie podél hřebenu je krásný výhled na Stairway Icefall.

Ještě malou zmínku o CRNW – její činnost byla ukončena zároveň s těžbou. V roce 1941 společnost Kennecott Corporation darovala pozemky a mosty, po nichž trať probíhala, vládě Spojených států pro výstavbu nové dálnice. Byl zbudován 48 mil dlouhý úsek z Cordovy k Million Dollar Bridge, ale při Velkém pátečním zemětřesení v roce 1964 jeho poškození další stavbu zastavilo. V roce 2005 byl konečně opraven.