Zavalení chilští horníci nevěřili v záchranu, psali dopisy na rozloučenou

"Neviděli jsme žádnou možnost záchrany. Všude jsme hledali únikovou cestu, pálili jsme pneumatiky a oblečení, abychom na sebe upozornili," popsal Lobo situaci v dole u města Copiapó. "Přišly okamžiky, kdy jsme nevěřili, že se dostaneme ven. Ale vždy jsme věřili v boha, a že s jeho pomocí budeme zachráněni," dodal.

Bývalý člen národního fotbalového týmu Chile přirovnal chvíle, kdy se na něj a jeho kolegy valila hornina k pádu budov Světového obchodního centra. "Všechno za mnou se hroutilo," řekl.

Horníci uvízli v podzemí 5. srpna a zůstali bez kontaktu s okolím celých 17 dní. "Měli jsme 15 konzerv tuňáka pro 33 lidí. Jedli jsme jednu čajovou lžičku za 24 hodin, potom za 48 hodin a ke konci jsme měli tu jednu lžičku na 72 hodin," vzpomínal muž.

Po sedmnácti dnech záchranný tým vyvrtal malý kanál, kterým s horníky komunikoval a posílal jim jídlo. "Uklidnilo nás to, ale ne zcela. Stále jsme slyšeli děsivé zvuky a nikdy jsme úplně nevěřili, že se můžeme dostat ven," uvedl.

Lobo i zbylých 32 havířů se po 70 z dolu dostalo. Z 600 metrové hloubky jednoho po druhém vytáhla speciální kabina.

"Znovu jsem se narodil. Byl to skutečně děsivý zážitek a bude nám trvat, než se z toho vzpamatujeme," uzavřel.