ROZHOVOR | Čeština? Byl jsem paf, že tak složitý jazyk opravdu existuje, přiznává americký profesor

Co Vás přivedlo ke studiu slovanských jazyků?Jako mnoho slavistů mojí generace jsem se dostal k češtině přes ruštinu. Magisterské a doktorské programy jsou v USA orientovány na ruštinu, ale studenti si ještě musí zvolit druhý slovanský jazyk. Nejprve jsem si vybral polštinu, kterou jsem studoval rok. Nakonec jsem se však „posunul na západ" a zamiloval se do češtiny a české kultury.

A proč se studenti v USA obvykle rozhodnou právě pro češtinu?Na mojí škole je čeština pouze jako vedlejší obor. Nabízíme kurz, který trvá čtyři nebo pět semestrů. Motivace studentů je různá. Mnoho jich má české předky. Jiní si češtinu zvolí, protože jde prostě o odlišný jazyk – není to francouzština či španělština, kterou si vybere většina jejich vrstevníků. Další studují češtinu, protože ji potřebují ke svému výzkumu na poli historie, politologie, umění či hudby.

Co je pro anglicky mluvící studenty na češtině nejtěžší?Všechno! Ale když se ve studiu dostanete na pokročilejší úroveň, je to slovesný vid, který věčně dělá potíže. Je to výzva asi jako pro Čechy a vůbec všechny Slovany, když se učí, jak správně používat anglické členy „a" a „the".

Vyslovit „ř" je prý pro cizince prakticky nemožné. Je to pravda?Moje první odpověď: Pouze pro cizince? Moje druhá odpověď je více praktická: Když se vám povede vyslovit dlouhé „r", jaksi ho rozdrnčet, naučíte se vyslovovat i české „ř".

Vy se specializujete na dílo Václava Havla, jak moc složité je jeho knihy překládat do angličtiny?Havla lze překládat poměrně dobře, což je možná zásluha kanadského spisovatele Paula Wilsona. Ten je jeho hlavním překladatelem do angličtiny a byl ve své práci vynikající. Komplikací je, jak už to tak často bývá, tzv. kulturní překlad. Ve čtvrté kapitole své knihy „Číst Václava Havla", která nedávno vyšla i česky (nakladatelství Argo 2016), se zabývám záludnostmi, kterým překladatel čelí, když má vystihnout rozdíly mezi kulturami.

Co Vás nejvíce překvapilo, když jste poprvé navštívil Česko?Poprvé jsem do Československa přijel v roce 1990, kdy jsem měl za sebou teprve dva semestry češtiny. Nejvíc mě překvapilo, že zcela běžně miliony lidí hovoří tak neskutečně obtížným jazykem, kterým čeština pro anglicky mluvící nepochybně je. Byl to skutečný normální jazyk! Uvědomte si prosím, že to bylo v době, kdy ještě neexistoval internet. Podobný pocit jsem zažíval, když jsem před lety navštívil tehdy ještě Sovětský svaz. Byl jsem nadšený z těchto dvou „objevů".

Psali jsme: Demokracie nejde dohromady s blbou náladou a „vyčůraností“. Expertka analyzuje demokracii v Česku a USA, jedna věc ji obzvlášť zneklidňuje...  

Máte rád českou kuchyni?A je vůbec možné ji nemít rád? Žiju ve Wisconsinu a zdejší kuchyně je velmi podobná. Máme tady dokonce i dobré pivo.

S Českem jste v kontaktu delší dobu. Existuje ale něco, nad čím dosud jako Američan kroutíte hlavou?Češi mluví tlumeně. Myslím, že na Američana hovořím poněkud potichu, přesto se v Česku moje „americká tichost" jeví, jako bych křičel. Další věc, na kterou si nikdy nezvyknu, a to není pouze záležitost češtiny, je tykání/vykání, pokud jde o rozdíl ve vyjádření slušnosti. Nikdy nevím, kdy přepnout z „vy" na „ty". Jedno „you" jako v angličtině je pro mě zcela dostačující, možná dokonce slušnější a demokratičtější.

Jak byste pěti slovy popsal Čechy?Každý je jiný. Poznal jsem mnoho Američanů, mnoho Rusů, mnoho Čechů. Nerad bych všechnu tuto rozmanitost redukoval na pouhých pět slov.

Líbí se Vás český smysl pro humor? Říká se, že je celkem drsný a že si umíme dělat legraci sami ze sebe...Národ, který si neumí dělat legraci sám ze sebe, je v potížích. Jak řekl Karel Čapek: „Humor je nejdemokratictější z lidských zvyků." Schopnost smát se sám sobě sice nevyřeší všechny naše osobní a sociopolitické problémy, je to ale první krok.

Kdybyste měl srovnat univerzity a studenty v Česku a USA, v čem jsou největší rozdíly?Největší odlišnost pramení z rozdílného vzdělávacího systému. Češi jdou na vysokou školu s tím, že už vědí, jaký obor budou přesně studovat a často už v něm mají i nějaké znalosti, jinak by neudělali přijímací zkoušky. Oproti tomu američtí studenti si nevybírají své zaměření až do druhého či třetího roku studia. Dalším velkým rozdílem je skutečnost, že americké univerzity mají kampusy, které jsou hlavním centrem mimoškolního dění a sociálního života. Studenti v nich typicky bydlí daleko od rodin.

Trump, nebo Clintonová?Václav Havel by s nadšením podporoval Clintonovou. Každý, kdo má všech pět pohromadě, by tak učinil, když je navíc druhou možností pouze Donald Trump. Už je načase, aby v čele USA stanula žena, ne? V této věci určitě musíme dohnat zbytek civilizovaného světa. Třeba by se k nám Češi rádi připojili.

Jak hodnotíte politiku Baracka Obamy?Obama zdědil složitou situaci na domácí i mezinárodní scéně. Rád bych věřil, že udělal to nejlepší, co za určitých okolností mohl.

Děkujeme za rozhovor.