Lidstvu pomůže jen totální termonukleární válka, jinak se nic nezmění, tvrdí historik

Epidemie, revoluce, masivní válka, kolaps státu. To jsou jen některé události, které by pomohly vyřešit současnou nerovnost. „Aby byla Amerika opět skvělá, musela by se vrátit do doby, kdy byla příjmová nerovnost na ústupu, i když se ekonomika rozvíjela, a kdy se rozšiřovala střední třída. Teď je až příliš snadné zapomenout na to, jak hluboce byla tato nově nalezená rovnost spojena s dobou ničivých světových válek,“ připomíná historik v textu pro server The Atlantic.

Právě totální války podle něj byly jednoznačným silným katalyzátorem reforem vedoucích k rovnoprávnosti, urychlování vzniku odborů, rozšíření volebních práv či vytvoření sociálního státu. „V průběhu a po válce agresivní vládní intervence v soukromém sektoru a narušení kapitálových podílů zničilo vyšší třídy a zdroje proudily pracovníkům; a to i v zemích, které unikly fyzické devastaci a ochromující inflaci,“ připomíná Scheidel s tím, že proces, který se rozvíjel mezi lety 1914 až 1945 trval ještě několik desetiletí a skončil až zhruba v 70. a 80. letech.

Nerovnost je zapsána do DNA civilizace

Toto „narovnání“ podle něj byl v moderní době vzácný jev, ale rozhodně v dějinách nebyl ojedinělý. „Nerovnost je zapsána do DNA civilizace od té doby, kdy se lidé usadili a začali obdělávat půdu. V průběhu historie to byly právě jen masivní, prudké otřesy, které převrátily zavedený řád a které byly dostatečně silné, aby vyrovnaly rozdíly v příjmech a bohatství. Objevily se ve čtyřech různých podobách: masové válčení, násilné a transformační revoluce, zhroucení státu a katastrofické epidemie. Stamiliony lidí kvůli nim zahynuly, ale když tyto krize přešly, propast mezi bohatými a chudými se zmenšila,“ vysvětluje.

Války s sebou nesou smíšené výsledky – vítězové profitují a poražení musí platit. Jako příklad uvádí americkou občanskou válku, která nastartovala kariéru lidí jako John D. Rockefeller nebo Andrew Carnegie, ale na druhé straně zničila jižní otrokáře. Žádná válka od dob antického Řecka podle něj tolik nepomohla omezit ekonomickou nerovnost.

Druhým typem jsou revoluce, které skutečně transformovaly společnost. Typickým příkladem je ruská revoluce z roku 1917, kdy došlo k zabavení, přerozdělení a kolektivizování soukromého majetku a kdy došlo k nastavení mezd a vyrovnání nerovností v nebývalém rozsahu. „Předchozí revoluce naopak měly málokdy stejně extrémní účinek: francouzská revoluce ve srovnání s ní byla mnohem méně krvavá záležitost a pokroky byly skromnější,“ připomíná historik.

Kvůli pandemiím vzrostla cena práce

Násilné nepokoje podle něj ničí celé státy a bohaté a mocné spolu s nimi. „Zatímco všichni v době kolapsu trpí, nejbohatší prostě ztrácí více. Záznamy o vyrovnávání bídy sahají tisíce let: poslední římští šlechtici stáli frontu na almužnu od papeže,“ uvádí.

„První pandemie dýmějového moru na konci starověku, černá smrt v pozdním středověku a nemilosrdný útok neštovic a spalniček, který zpustošil Nový svět po roce 1492 - kvůli tomu cena práce stoupala a naopak hodnota pozemků a ostatního kapitálu klesala. Pracovníci dobře jedli a byli lépe oblečení, zatímco majitelé nezaznamenávali stížnosti,“ uvádí Scheidel.

Ale co méně vražedné mechanismy boje proti nerovnosti? Historie nabízí jen malou útěchou. Pozemkové reformy často ztroskotaly nebo byly odmítnuty majetnými. Demokracie sama o sobě důsledně nezajistí nižší nerovnost. A i když se zlepšil přístup ke vzdělání, což může vést ke snižování rozdílů v příjmech, je pozoruhodné, že americká mzda se srovnala právě během obou světových válek, píše historik.

V roce 1950 ekonom Simon Kuznets předpokládal, že hospodářský růst by měl být doprovázen spravedlivějším rozdělením zdrojů, ale většinou se stalo jen v zemích, kde byl takový růst formován dopadem obou světových válek nebo strachu z revoluce. Naproti tomu Latinská Amerika, která strávila největší konflikty 20. století v relativní izolaci, nezaznamenala pokles nerovnosti až do roku 2000, uvádí s tím, že ani poté nebyl vývoj kdoví jak rychlý.

Pomůže jen termonukleární válka

Z historie je podle něj možné se poučit, že účinky násilného vyrovnávání úrovně vždy v průběhu času odezní. „Populace se obnoví, když epidemie odezní, zhroucené státy budou nahrazeny novými. Do této chvíle již otřesy velkých válek 20. století vybledly. Komunismus zanikl, a globalizace, jakkoliv je stále kritizována, je v plném proudu. Čtyři vyrovnávací síly se v brzké době nevrátí: Technologie učinila z masové války zastaralou věc; násilné přerozdělovací revoluce ztratily svou přitažlivost; většina států je odolnější než byla dřív; a pokroky v genetice pomohou lidstvo ochránit před novými pandemiemi,“ shrnuje Scheidel.

Dokonce i nejprogresivnější sociální státy kontinentální Evropy se nyní snaží kompenzovat rozšiřující se rozdíly v příjmech, které existují před zdaněním a odvody. V nadcházejících desetiletích budou bohaté země dramatické stárnout a pocítí tlaky v oblasti přistěhovalectví a sociální solidarity, takže bude stále obtížnější zajistit poměrně rovnoměrné rozdělení čistého příjmu. A na vrcholu všeho stojí pokračující technologická změna, která by mohla zvýšit nerovnost nepředvídatelným způsobem,“ upozorňuje akademik.

Udělat Ameriku znovu rovnější podle něj bude další nelehký úkol. „Historie nemůže předvídat budoucnost, ale její zpráva je nepřijatelná, protože je jasná: Až na nejvzácnější výjimky se velká snížení nerovnosti rodila v žalu,“ dodává. Odstranění rozdílů v bohatství by tak podle něj vyžadovalo válku, a ne jen tak ledajakou. „Jen totální termonukleární válka by mohla zásadně obnovit stávající rozdělení zdrojů,“ tvrdí historik.