Trump vrtí psem? Profesor poukázal na vážné aspekty úderu na Asada

Lži, zákeřnosti, manipulace

Ve světle toho, co se stalo o tři roky později, 11. září 2001, byla podle politologa velmi jasnozřivá Clintonova ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. „Pustili jsme se do podniku, ve kterém půjde o běh na dlouhou trať, proti něčemu, co představuje velice vážnou hrozbu pro náš způsob života na konci tohoto století a v tom dalším,“ cituje expert političčina slova.

Dalo se očekávat, že Clintonovo rozhodnutí sklidí značnou podporu, ale ve skutečnosti vyvolalo explozi politických sporů, poukazuje odborník. Vysvětluje, že úder přišel během vrcholící kontroverze ohledně prezidentova sexuálního poměru s mladou stážistkou Bílého domu, který ještě ten samý rok dokonce vedl k impeachmentu, přičemž mnoho republikánů Clintona obviňovalo, že se snaží odvést pozornost lidí od skandálu.

Clinton byl obviněn ze strategie „vrtěti psem“ pojmenované po tehdy aktuálním filmu, ve kterém se prezident pokouší odvést pozornost od sexuální aféry fiktivním vyvoláním války, konstatuje profesor. Připomíná, že mezi skeptiky patřil i tehdejší republikánský senátor Daniel Coast, který nyní působí v pozici ředitele Národní zpravodajské služby Trumpovy administrativy.

„Po měsících lží a zákeřností a manipulací a podvodů – vrstvených na sebe – je zpochybněno vše, co (Clinton) dělá a vše, co říká. Je legitimní ptát se na načasování této akce,“ cituje politolog Coatsovy poznámky z roku 1998. Také John Ashcroft, tehdejší republikánský senátor, položil otázku, zda došlo k nasazení síly, jelikož bylo nutné odvést pozornost od Clintonových osobních problémů, podotýká expert.   

Podobnou myšlenkovou linii budou nyní podle Doinna sledovat Trumpovi kritici ve vztahu k úderu, který současný prezident nařídil vůči Sýrii v odvetě za hrůzný chemický útok na civilisty ze strany vlády prezidenta Bašára Asada. Koneckonců, republikány zpochybňování Clintonových motivů nic nestálo a Trump by zajisté rád odvedl veřejnou pozornost od katastrofálních prvních týdnů, které v úřadě prožil, tvrdí politolog.

Trump byl obzvláště rád, že mohl přijít s falešným obviňováním – nejprve vůči bývalému prezidentu Baracku Obamovi a následně vůči Susan Riceové, Obamově poradkyni pro národní bezpečnost – čímž odvedl pozornost od vyšetřování, zda byla jeho prezidentská kampaň v loňském roce vedená za pomoci ruské subverze, konstatuje odborník. Dodává, že ověřování faktů nám často připomíná, jak moc Trump naplňuje model politika, u něhož lze odůvodněně zpochybňovat, vše co dělá a vše co říká.

Trump netuší, co dělá

„Ale zkušenost s Clintonem by měla vést k jinému poučení,“ deklaruje Doinne. Zdůrazňuje, že Albrightová měla pravdu, když naznačovala potřebu brát hrozbu ze strany bin Ládina vážněji, než umožňoval tehdejší do sebe zahleděný americký politický systém, přičemž Sýrie nyní představuje humanitární a zahraničněpolitický problém, o němž se musí vést samostatná debata.

Co se týká amerického úderu, mnoho demokratů volalo po adekvátní akci proti Asadovi již v roce 2013, kdy použil chemické zbraně poprvé, uvádí politolog. Podotýká, že přední demokraté nyní na rozdíl od Trumpa zůstávají konsistentní a svou podporou prezidentových vojenských kroků z minulého týdne signalizují, že prosazování amerických hodnot je pro ně důležitější než politický boj, byť Bílý dům okupuje muž, který je vysoce nedůvěryhodný.

Na druhou stranu, jeden vojenský úder netvoří zahraniční politiku a Trumpova řeč k tématu podle profesora vyvolává dojem, že prezident absolutně netuší, co dělá. Americký ministr zahraničí Rex Tillerson ostatně mohl dát neúmyslně Asadovi zelenou, když minulý měsíc ohlásil opuštění Obamou proklamovaného postoje, že diktátora je nutné odstranit od moci, spekuluje Doinne.

„Co tím vláda zamýšlela? Co bude následovat a bude do toho zapojen Kongres? Jak do sebe zapadá Trumpův postoj k Rusku, Íránu a Sýrii? Pakliže Trumpem pohnulo utrpení syrského lidu, jak může nadále blokovat příchod uprchlíků do naší země?“ ptá se odborník. Zdůrazňuje, že nová krize ohledně Asadova režimu a podpory, které se mu dostává od ruského prezidenta Vladimira Putina, činí naléhavějším dopátrat se podstaty vztahu mezi Trumpovou kampaní a Ruskem.

Trumpovi odpůrci by neměli napodobovat krátkozrakost Clintovových kritiků z roku 1998, nabádá expert. Závěrem doporučuje, aby namísto toho využili svůj skeptický postoj k nátlaku na ucelený přístup, který Trump zatím nedokázal zaujmout k mezinárodním problémům.