Smrt Lincolna, prezidenta sjednotitele, byla zbytečná? Jeho vrah Booth se ve svých odhadech krutě mýlil

Byl oslavován jako Osvoboditel nebo Sjednotitel, většina lidí ho ale titulovala jako Poctivého Abeho. Abraham Lincoln se narodil 12. února 1809 v rodině tesaře Thomase Lincolna, jeho dětství a dospívání poznamenala nejen smrt matky, ale také nutnost si od 14 let vydělávat na živobytí. Otec ho nutil pracovat a Abe mu musel odevzdávat podle zákona veškeré peníze. To také podle psychologů ovlivnilo jeho postoj v otázce otroků a otrokářů, protože se často sám jako otrok cítil. Nedostalo se mu patřičného vzdělání, když se ucházel o místo v zákonodárném sboru státu Illinois, uvedl do kolonky vzdělání termín nedostatečné.

Po svatbě s Mary Todd (1842) pokračoval v politické kariéře a v roce 1846 kandidoval do federálního kongresu. Po svém dalším neúspěchu byl přesvědčen, že už nebude v politice pracovat, navzdory tomu, že byl samouk, provozoval právnickou praxi. Ačkoliv zpočátku neměl k právům otroků jednoznačný vztah, jeho další tříbení názorů ho dovedlo do republikánské strany, v jejíchž řadách několikrát neuspěl v boji o post senátora. Problematika otroctví a Lincolnův přístup ho nakonec vynesly do čela republikánské kandidátky na prezidentský úřad. Zde se karta obrátila a Lincoln dne 6. listopadu 1860 v boji proti dvěma kandidátům demokratů. Po čtyřech letech opět kandidoval a svou funkci obhájil, tentokrát drtivým způsobem.

Pět dní po válce

Boj Severu proti Jihu skončil kapitulací Konfederace 11. dubna 1865. Lincoln je plný plánů na poválečné uspořádání USA, ale všímá si i špatné nálady své manželky Mary. Netuší, že důvod není jenom v jejím pocitu, že proti ní osnovuje pikle manželka generála Granta, první dámu sužuje svědomí, protože bez manželova vědomí vytvořila obří dluhy, které mohou Lincolnovi způsobit velké potíže. Ten nic netuší a hodlá svou choť rozptýlit návštěvou komedie Naše americká sestřenice ve Fordově divadle na 10. street. Hra má tisící reprízu a zároveň i derniéru.

Údajně ani Lincoln nebyl před návštěvou v dobrém rozpoložení, protože právě kvůli Maryiným vrtochům odmítl Lincolnovo pozvání generál Grant. Nakonec se dlouho po začátku představení objevuje prezidentský pár v lóži číslo 7. Osobně jej přijal ředitel Harry Clay Ford, hra byla přerušena, zazněla hymna, pak představení pokračovalo. Po chvíli se na chodbě před lóžemi objevil herec divadla John Wilkes Booth (1838-1865), a protože neviděl žádnou tělesnou stráž, využil momentu, kdy publikum hlučelo, vkradl se za Lincolna a z bezprostřední blízkosti ho střelil jednoranným derringerem do hlavy. Kulka pronikla do dutiny lebeční a zůstala v ní trčet.

Boothův špatný odhad

Herec, ač namaskovaný, odrazil dýkou pokus o zneškodnění ze strany majora Rathbona - bodl ho do ramene. Pak seskočil na pódium, ale zamotal se nohou do ozdobné vlajkoslávy a zlomil si po dopadu kotník. Teatrálně vykřikl "Sic semper tyrannis" (Tak se stane tyranům) a doklopýtá na dvůr, kde má připraveného koně. Ačkoliv se ho minimálně čtyři lidé pokusili zastavit, neuspěl ani jeden.

Zraněný prezident byl vynesen v nastálém zmatku do blízkého Petersenova domu. Přivolaná lékařská elita konstatovala, že zranění je smrtelné. Prezident skonal dvaadvacet minut po sedmé hodině ranní dne 15. dubna, tedy necelých devět hodin po výstřelu.

Booth měl několik dalších spiklenců, kteří měli zavraždit významné politické osobnosti, ale buď byli příliš nerozhodní, vystrašení nebo hloupí, že své akce nezvládli. Boothovi se podařilo i přes zranění unikat téměř dvanáct dní, než ho dopadne vojenská jednotka plukovníka Congera. Snaží se ho získat živého, ale když se ho pokoušejí požárem vykouřit z jeho úkrytu, zcela nečekaně padl výstřel a Booth s prostřeleným krkem klesl. Údajně ho zastřelil seržant Boston Corbett, který se domníval, že tím udělá kariéru, ale zmýlil se - skončil nakonec v podřadném zaměstnání a poté v blázinci, když v roce 1886 zamkl zasedací síň a pokoušel se přítomné bez důvodu postřílet.

Zmýlil se i Booth, který čekal, že ho Jih přijme jako hrdinu, který jej zbavil muže zodpovědného za jeho porážku. I když válka skončila pět dní před atentátem, většina Jižanů obrátila a Booth se tak dožil obrovského zklamání, když byl jeho čin odsuzován. Corbett mu připravil rychlou smrt, čtyři Boothovi komplici skončili na šibenici.

Muselo se to stát?

Znalci historie USA tvrdí, že stačilo málo a k atentátu vůbec nemuselo dojít. Protože na Lincolna už dva útoky proběhly (oba neúspěšné) a "poctivý Abe" dostával neustále výhrůžné dopisy, dbali o jeho bezpečnost tělesní strážci. Jeden z nich měl být i před lóží ve Fordově divadle, ale původně požadovaný major Eckert se nedostavil, údajně kvůli nemoci. Jeho místo zaujal nespolehlivý policista Parker, který místo služby odešel popíjet do baru. Navíc se pozdějším šetřením zjistilo, že Eckert vůbec neměl zdravotní problémy. Mělo se za to, že šlo o domluvený komplot, do něhož byl zapleten i ministr války Stanton. 

Existují i tvrzení, že Lincoln a jeho manželka měli špatnou předtuchu a zvažovali, zda do divadla vůbec půjdou. Podmanivá (a značně nepřesná) píseň skupiny Rangers/Plavci Sto let, v níž Miroslav Černý dává do souvislosti shodu okolností s atentáty na Lincolna a Kennedyho tvrdí, že rovněž viceprezident Andrew Johnson odrazoval prezidenta od cesty do divadla (kredit písně znevažuje už jenom fakt, že atentát na Lincolna se stal v roce 1865, na Kennedyho v roce 1963).

Navíc došlo ještě před osudným dnem k incidentu, který měl být velkým varováním. Booth za podpory kumpánů Painea (byl po atentátu pověšen) a Surratta (utekl do Evropy a když se vrátil do USA, byl jeho čin podílu na spiknutí promlčen) přepadli v lese kočár, v němž měl jen Lincoln do vojenského lazaretu. Jenže informátor neměl přesné údaje a ve voze seděl bezvýznamný obchodník. Kupodivu nikdo nic nikomu nehlásil...

John Wilkes Booth rozhodně nebyl pomateným hercem s naivními ideály, jeho spiknutí bylo dobře naplánováno, průběh akce však prokázal, že jeho společníci přecenili své síly. Uspěl tak vlastně jenom on - a během oněch dvanácti dní prožil otřesné poznání, že udělal něco, po čem Amerika de facto vůbec netoužila. I proto byla jeho poslední slova před smrtí "Všechno to bylo k ničemu...!"