Kauza Watergate otřásla světem. Nyní se historie opakuje

Z obyčejného vloupání k jednomu z největších skandálu americké historie

V časných ranních hodinách 17. června 1972 bylo zatčeno pět mužů. Vyšetřovatelé ihned zjistili, že se muži snažili zapojit odposlech do zařízení v budově Demokratického národního výboru (v komplexu budov jménem Watergate – pozn. red.) Jedním z nich byl i šéf bezpečnosti Nixonovy volební kampaně. Rozjela se tak snaha co nejvíce zpozdit a pokud možno zastavit vyšetřování, na jehož konci by mohl být i samotný americký prezident.

Proti vyšetřování pracoval mimo jiné tehdejší personální šéf Bílého domu H. R. Haldeman nebo prezidentův poradce John Dean. Haldeman prý Nixonovi několik dní po propuknutí Watergate radil, že stačí „zavolat řediteli FBI Patu Grayovi a říct mu, ať to sakra nechá být.“

Strategie se zpočátku dařila a na konci srpna téhož roku Nixon veřejně prohlásil, že byl Bílý dům zproštěn jakékoliv viny. Novináři však o aféře dále psali – mezi nimi nejvýznamněji přispěli Bob Woodward a Carl Bernstein, kteří měli tajný vnitřní zdroj. Tím se později ukázal být zástupce ředitele FBI Mark Felt. Senát mezitím odhlasoval vytvoření komise pro vyšetřování Watergate a muži z původního zatčení byli odsouzeni.

Poradce Dean se v té době začal bát, že se vše provalí a začal spolupracovat s vyšetřovateli případu. Když to Nixon zjistil, v poslední zoufalé snaze se zachránit jej okamžitě propustil společně s Haldemanem. O něco později vyšla najevo existence tajných nahrávek, které si Nixon nechával pořizovat. Nejdříve je odmítl předložit, ale nakonec se podvolil rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Dean potvrdil jejich pravost, prezident přišel o jakoukoliv podporu v Kongresu a nakonec 9. srpna 1974 rezignoval. Většina z Nixonových spolupracovníků jej nakonec zradila, svědčila proti němu a tomu odpovídali i jejich poměrně nízké tresty. Například poradce Dean byl ve vězení pouhé čtyři měsíce. Nixon nebyl za Watergate nikdy trestán. Obdržel totiž milost od svého následovníka Geralda Forda.

Historie se opakuje

Paralelu mezi Watergate a současnou situací našel například Julian Zelizer, profesor z Princetonské univerzity a politický analytik pro CNN. Podle něj sice stále nejsme schopni potvrdit, zda měli ve výsledku amerických voleb prsty Rusové. Je však jasně viditelné, že prezident Trump se snaží co nejvíce zbrzdit jakékoliv vyšetřování. Mnohým se tak při tomto výročí vybaví prezident Nixon a jeho snahy zamést celé vyšetřování Watergate pod koberec.

Ten mimo jiné v nejzoufalejší fázi odvolal speciálního vyšetřovatele Archibalda Coxe, který byl případem pověřen. To nápadně připomíná náhlý konec Jamese Comeyho ve funkci ředitele FBI. Comey mimo jiné žádal, aby nebyl s Trumpem necháván o samotě – jeho tlak na ukončení vyšetřování prý byl velmi nepříjemný.

„Když vyšetřovatelé a Kongres zkoumali co se stalo při vloupání do komplexu Watergate, byla to zejména odpověď prezidenta Nixona, která ho stála místo. Každým tweetem a projevem může Trump následovat jeho osud,“ tvrdí Zelizer. Podle něj nebude prezident nikdy schopen očistit své jméno, pokud bude bránit vyšetřování – a to naznačuje, že vše asi nebude úplně v pořádku.

Situaci nepomáhá ani fakt, že republikánská strana v Kongresu mlčí. „Není důležité, zda republikáni věří ve vinu či nevinu svého prezidenta. Musí se přece najít někdo, kdo pochopí, proč je důkladné a zákonné vyšetřování klíčové,“ apeluje Zelizer.