Irangate: Aféra, která podkopala Ameriku i Ronalda Reagana

Do tajných dodávek zbraní Íránu výměnou za propuštění amerických rukojmí v Libanonu a převádění utržených peněz na konta skupin bojujících proti komunistickému režimu v Nikaragui (contras) byli zapleteni jeho nejbližší poradci. Aféra, ve které figuroval i Izrael, Irák či Libanon, byla odhalena před 30 lety, 3. listopadu 1986.

U zrodu aféry stála občanská válka v Libanonu. Proíránští šíitští radikálové začali v zemi unášet americké občany a v březnu 1984 se jim dostal do rukou dokonce šéf bejrútské pobočky CIA William Buckley. Tak se zrodil plán na dodávky zbraní Íránu výměnou za propuštění zajatých Američanů. V několika etapách pak USA v letech 1985 a 1986 dodaly Íránu přes Izrael více než 1000 protitankových a protiletadlových střel (celkem asi za 35 milionů dolarů), které Íránci potřebovali ve válce s Irákem. Proíránští extremisté v Libanonu však výměnou pustili jen dva rukojmí a celá operace nakonec zkrachovala poté, co ji se souhlasem íránské vlády zveřejnil 3. listopadu 1986 prosyrský libanonský týdeník Aš-Širá.

Později byly odhaleny ještě daleko komplikovanější tajné aktivity vládních úředníků. Ve středu aféry stál mnohokrát vyznamenaný podplukovník americké námořní pěchoty Oliver North. Jako poradce Rady národní bezpečnosti řídil tajné operace, ve kterých chtěl mimo jiné využít zisku z prodeje zbraní Íránu na podporu povstalců v Nikaragui. Kongres ale již v říjnu 1984 odhlasoval zrušení podpory contras a v srpnu 1986 podepsal Reagan zákon zakazující dodávky zbraní mimo jiné i do Íránu.

Později se ukázalo, že Northovu činnost schválil poradce pro otázky národní bezpečnosti Robert McFarlane, jeho nástupce admirál John Poindexter i ředitel CIA William Casey. Když se aféra provalila, McFarlane se pokusil o sebevraždu, Poindexter rezignoval, North byl propuštěn a Casey, který odmítl jakékoli spojení s případem, opustil CIA ze zdravotních důvodů.

Reagan nato jmenoval na vyšetření případu komisi vedenou bývalým republikánským senátorem Johnem Towerem. Ta vypracovala začátkem roku 1987 zprávu, která přisuzovala značnou část odpovědnosti Reaganovu nedbalému řízení vlády. Vyšetřování dospělo v roce 1988 k šesti obviněním. North byl shledán vinným ve třech poměrně malých obviněních, jeho odsouzení bylo ale později zrušeno. Do vězení putoval pouze Poindexter, který byl odsouzen na šest měsíců za vytáčky a lhaní před Kongresem.

Nejasnou roli hrál v aféře Reaganův nástupce George Bush starší. Reaganův viceprezident pod přísahou vypověděl, že o ničem nezákonném nevěděl. Jeho tvrzení však bylo často zpochybňováno. Těsně před svým odchodem z Bílého domu v roce 1992 Bush dokonce vyšetřování zastavil a těm, kteří již byli odsouzeni, udělil milost. Tento krok, v USA značně neobvyklý, si mnozí vykládali jako nepřímé přiznání viny.

Morálně rozporuplná byla aféra i v Izraeli, který považuje Írán za jednoho ze svých největších nepřátel, a spolu s USA v 80. letech podporu tamního náboženského režimu halasně odsuzoval. Tehdejší šéf diplomacie Šimon Peres později řekl, že neví o žádné vině ze strany své země.