Kdo je větší „borec“ – Putin nebo Trump? Ruský Ovčáček dává tvrdou odpověď

Britský deník The Guardian poukazuje na jejich vzájemnou podobnost. Oba se prezentují jako silní muži, zvyklí velet a drtit své nepřátele. Oba jsou pyšní na svou fyzickou zdatností, ať už je reálná nebo spíše představovaná, jako na svou přitažlivost pro druhé pohlaví – ať je jakákoliv. Oba se v osobních setkáních snaží získat nad svými konkurenty psychologickou výhodu. Putin na setkání s Angelou Merkelovou přivedl svého psa, i když věděl, že Merkelová se psů bojí. Trump proslul svým nepříjemným, do rozpaků uvádějícím podáváním ruky.

Jejich machismus se promítá i do jejich politického jednání. Oba sdílí přezíravý postoj k německé kancléřce Angele Merkelové. Oba stojí na okraji západní mainstreamové politiky a oba jsou vnímáni jako největší nebezpečí pro současný západní demokratický řád. Oba jsou pozitivně vnímáni v tzv. alternativních médiích a oba staví svoji popularitu na nacionalistické, až populistické rétorice. Ani jeden nevnímá jako problém propojení osobních a politických zájmů.

Nicméně, varuje The Guardian, by bylo zkratkovité pohlížet na Putina a Trumpa jako jednu postavu, jako jednu mysl ve dvou tělech. Navzdory sympatiím, které vůči sobě mohou mít (přičemž ze strany Trumpa jsou tyto sympatie očividně větší než ze strany více rezervovaného Putina), jejich povahy jsou v některých důležitých ohledech naprosto odlišné, stejně jako jejich strategie a celkové politické záměry. To vychází mimo jiné z toho, že do politiky vešli z jiného prostředí a mají odlišnou zkušenost s mocí.

Putin je zkušený harcovník, který je spolu s  Merkelovou vůbec nejdéle sloužícím evropským vrcholným politikem. Ve svém úřadu mistrně využívá svých znalostí z dob, kdy byl členem KGB. Pečlivě plánuje své jednotlivé kroky jako v šachové hře (je příznačné, že jeden jeho největší protivník na domácí ruské politické scéně je legendární šachový velmistr  Garri Kasparov). Putinovi lze vyčítat mnohé, nikoliv však nepřipravenost a nekonzistentnost.

Trump je v oblasti strategie Putinovým přesným opakem. Impulzivní boháč je v složitém politickém světě tápajícím nováčkem a nezdá se, že by na tom chtěl něco měnit. Nadmíru sebevědomý Trump pohrdá jakýmikoliv důkladným obeznámím s fakty a spoléhá se výlučně na své instinkty obchodníka. Svou nepředvídatelnost ale Trump zatím nedokázal obrátit ve zbraň proti svým systematičtějším protivníkům na politickém kolbišti – jako je právě Putin. Zatímco Putin hraje mocenskou hru, Trump pouze hraje, píše The Guardian. Zatímco Putin usiluje o dosažení co největšího vlivu, Trump usiluje pouze o co největší pozornost.

Kdo je hlavní vítěz?

Právě tato Trumpova neschopnost myslet za roh, strategicky, v delším horizontu a formulovat své politická stanoviska a cíle jinak než jako pouhé křiklavé titulky na titulcích novin a hysterické výkřiky na Twitteru vzbuzovala obavy v USA, že se stane snadnou kořistí Purinovy vychytralosti. Podle webu The Australian se tak stalo a Trumpa přehrál nejenom Putin, ale i čínský prezident Si Ťin-pching. Ti, jsou ti, kdo své země úspěšně staví na první místo v mezinárodním pořádku věcí, na rozdíl od Trumpa a navzdory jeho velkolepém programu America First (Amerika na prvním místě). Vůči těmto zkušeným politikům se Trump nachází v úplně jiné, amatérské lize. A když se vezme v úvahu i konsensus zbývajících 19 států G20 ohledně některých témat (jako např. v otázce ekologické dohody), pak USA za Trumpova vedení hrají i naprosto odlišný sport.

Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov nicméně Trumpa chválí za jeho „odborné znalosti“ a  popisuje jej jako „ velmi odhodlaného vyjednavače“, který je schopen prosadit svoji agendu. Obvinění, že je nekompetentním nováčkem, považuje za hysterii tradičních médií a „bludné nesmysly.“ Podle něj lze s jistotou prohlásit, že se jednalo o vítězné setkání pro obě strany. Dodal též, že mezi ruským prezidentem a Trumpovou manželkou, Melanií, vznikla „určitá náklonnost".  

Washington Post též přiznává, že setkání bylo „vítězné“ pro obě strany z hlediska domácí politiky. Putinovi se podařilo vzbudit dojem, že Trump si jej ze světových státníků nejvíce považuje a respektuje, na což ruská média vehementně upozorňovala. Pečlivě budovaný obraz Putina jako nejdůležitějšího světového politika tak byl v Rusko dále podpořen.

Trumpovi se na druhou stranu podařilo alespoň částečně obstát v jedné z pro něj nejtěžších zkoušek, která jej na summitu čekala. Na domácí scéně je Trump kritizován, že bagatelizuje otázku ruského vměšování do amerických prezidentských voleb. Trump podle amerického ministra zahraničí Rexe Tillersona toto téma nadnesl a rozebíral s Putinem, který takové vměšování „vehementně popíral.“ Ačkoliv se nedošlo k žádnému jasnému stanovisku, Trump se může cítit spokojeně, že vyhověl výzvám jeho kritiků a vmetl tuto citlivou otázku Putinovi do tváře.

Že se Trump až neobvykle úzkostlivě snaží potěšit domácí publikum a nerozvíjet další kolo spekulací o jeho podřízenosti ruskému vlivu, dosvědčuje podle odborníků jeho řeč těla. Tonya Reimanová, autorka The Power of Body Language, tvrdí, že Trump se choval při setkání s Putinem  „naprosto odlišně“ než při setkání s jinými politiky. Podle ní se Trump velmi hlídal ve své tělesné komunikaci a například se vůbec nenakláněl k ruskému prezidentovi, spíše naopak. Reimannová nezvyklou zaraženost Trumpa přičítá jeho snaze nevyvolat v očích domácího i mezinárodního publika špatný dojem – tj. neposílit přesvědčení, že ruského prezidenta bezmezně obdivuje a je jeho loutkou.