Zemřela indiánka Ángele, nejstarší vnučka českého cestovatele Friče

Ángela z indiánského kmene Čamakoků, která dostala podle své nezvykle bílé a jemné pleti domorodé jméno Rybí duše, byla nejstarší dcerou Fričovy indiánské dcery Hermíny. Frič má v Paraguayi ještě další tři vnuky, v Česku dva.

Zdravotní komplikace na Ángelu dolehly začátkem loňského roku. Po zánětu slepého střeva jí lékaři slíbili operovat bolák na předloktí. Na operaci čekala zhruba osm měsíců, pečovali o ni příbuzní žijící v hlavním městě Asunción. "Onkologická operace indiánské ženy byla stále oddalována, žadatelů na přijetí do nemocnice je příliš a přednost mají platící," sdělila Yvonna Fričová ze sdružení Checomacoco, které indiánům s českou krví už 12 let pomáhá.

V osudu Ángely se podle Fričové promítla celá historie paraguayských domorodců ve 20. století. V letech 1903-1912, kdy mezi nimi pobýval cestovatel Frič, migrovali svými nedozírnými lovišti a žili jako lovci a sběrači. Do jejich nehostinné a klimaticky velmi obtížné domoviny však postupně pronikali bílí osadníci, zabírali půdu, káceli a vypalovali lesy a území začali zemědělsky využívat. Oplocovali si nabytá území, kde už pro indiány nebylo místo.

Cestovatel A.V. Frič (1882-1944) se s Čamakoky sblížil v roce 1904 při katastrofických povodních na horním toku řeky Paraguay. Zamiloval se do indiánky Černé kachny (Lorai). Narodila se jim dcera Hermína, se kterou se pravděpodobně Frič shledal při své opakované návštěvě Paraguaye a před odjezdem do Evropy ustanovil náčelníka kmene jejím opatrovníkem. Pro nedostupnost oblasti a zdravotní problémy se Frič po roce 1913 už do Chaka nedostal.

Jeho dcera Hermína Frič Ferreira celý život ujišťovala své potomky, že jejich evropská rodina se k nim jednoho dne přihlásí a pomůže jim překonat všechny změny, které do Gran Chaka přinesla civilizace. Fričova česká rodina, kterou založil v roce 1922, se o její existenci dozvěděla až v roce 2000. V březnu 2009 Hermína zemřela.

A. V. Frič byl mužem mnoha profesí, ale především znalcem indiánů a kaktusů. Syn právníka a náměstka pražského primátora odcestoval do Jižní Ameriky za kaktusy v 18 letech. Pronikl do neprozkoumaných území a shromáždil tisíce dokladů indiánských kultur, sestavil slovníky 36 indiánských jazyků a nářečí, zaznamenal mytologii a poznatky o životním způsobu domorodců i kolonistů v paraguayském Gran Chacu, v jižní Brazílii a v argentinské pampě. Indiáni jej pojmenovali Karaí Pukú (česky Dlouhý lovec), doma mu říkali Lovec kaktusů.

Na své druhé cestě Frič prozkoumal a zmapoval pro paraguayskou vládu tok řeky Pilcomayo, což se nepodařilo žádné z mnoha předcházejících vědeckých expedic. Ze své třetí cesty si v roce 1908 přivezl z Ameriky do Prahy nemocného Čamakoka Čerwuiše, aby čeští lékaři zjistili důvod smrtelné nemoci sužující jeho kmen. Čtvrtá cesta začala roku 1909 a Frič během ní dopravil Čerwuiše a patřičné léky Čamakokům. V dalším cestování mu zabránila první světová válka.

Po vzniku Československa se vypravil do Jižní Ameriky jako oficiální pověřenec československé vlády, aby propagoval nově založený stát a získával pro něj obchodní kontakty. Po návratu do vlasti se oženil a narodil se mu syn. U své košířské vily Božínky si založil zahradnictví specializované na kaktusy a ještě třikrát se vypravil do Jižní Ameriky za sběrem rostlin. S indiány z Gran Chaka se už nikdy nesetkal. Zemřel v 62 letech v Praze na následky tetanu.