Jaký je Donald Trump vojenský stratég? Hodnocení vás možná překvapí

Brands se domnívá, že Trumpova strategie je v mnohých bodech podobá té, již prosazoval v závěrečných fázích své vlády jeho předchůdce v úřadu, Barrack Obama, jehož Trump často a s oblibou kritizuje jako prezidenta neschopného vyřešit urgentní vojenské záležitosti trápící USA. Oba užívají v podstatě „střednědobý" přístup, jenž se vyznačuje agresí vůči nejnebezpečnějším teroristickým organizacím a poměrně skromným nasazením amerických vojáků na zemi, ale který se vyhýbá těžkopádným misím budování národa, jaké probíhaly na vrcholu války v Iráku a Afghánistánu.

Trump však je o něco agresivnější než Obama. Jeho administrace poslala další americké vojáky do válečných zón v Sýrii, Iráku a Afghánistánu. Prosazuje větší aktivitu amerických vojenských poradců a speciálních sil – včetně leteckých úderů – v Jemenu a v Somálsku. Kromě zintenzivnění vojenských operací Trumpova strategie spočívá v decentralizaci vedení –tj. odpovědnost už nemá kompletně Pentagon jako za Obamovy administrativy, ale je delegována na místní vedení s cílem učinit americké síly v terénu flexibilnější.

Podle Brands je těžké přijít s jinou strategií, která by byla tak slibná ohledně potlačování – ačkoliv ne úplné porážky – decentralizovaných a trvalých hrozeb bez vyžádaní si značného podílu prolité americké krve a peněženek. Navíc, jak připouští i bývalí představitelé Obamy administrativy, snaha Bílého domu o udržení kompletní přísné kontroly nad vojenskými operacemi nebylo vždy produktivní.

Problémy Trumpovy strategie

Nicméně, Trumpův přístup není bez významných problémů. Brands identifikuje tři hlavní problematické okruhy. Zaprvé, větší agresivita zvyšuje pravděpodobnost, že vojenské operace budou rizikovější a že dojde ke ztrátám pro americké vojenské síly. Tato strategie po prezidentovi též vyžaduje, aby se projevoval jako odpovědný, rozhodný, ale soucitný, vrchní velitel, který dokáže vysvětli, proč je potřeba riskovat života amerických vojáků a jaká je cena jejich případných obětí – úloha, ve které Trump zatím selhal jak dokazuje americkým tiskem hojně probírané rozhněvání těhotné vdovy, která obvinila Trumpa, že k ní mluvil k ní bez citu a nebyl si schopen ani zapamatovat jméno v Nigeru zabitého vojáka.

Za druhé, tento přístup zvyšuje pravděpodobnost, že velitelé USA budou činit taktická rozhodnutí, která mohou mít mnohem širší strategické nebo politické důsledky. Právě aby tomu předešel, Obama tak silně centralizoval kontrolu vojenského rozhodování. Pod Trumpem došlo k případům, kdy iniciativy vzešlé od místního vedení mohly mít dalekosáhlé  následky. Brands těmito akcemi míní např. sestřelení režimního letadla, které mohlo vést USA k většímu konfliktu se syrskými vládními silami nebo použití tzv. matky všech bomb v Afghánistánu.

Zatřetí, po Trumpovy tato strategie vyžaduje, aby dělal včasné a smysluplné konzultace s Kongresem, a to  zejména v otázkách, jako je umístění vojsk v USA. Pokud tato komunikace chybí, Trump sám sebe manévruje do obtížné situace, kdy musí i ze strany velkých podporovatelů značné vojenské nadsazenosti USA vysvětlovat, co američtí vojáci dělají v různých zemích a jakému jsou vystavěny riziku. Kongres nyní spolu s jmenovanou vdovou požadují po Trumpovy, aby vysvětlil, co američtí vojáci zabití v Nigeru zde dělali. „Jestřáb“ (akronym pro americké politiky prosazující vyšší vojenské zapojení USA) Lindsey Graham, americký republikánský senátor z Jižní Karolíny, uvedl, že vůbec netušil, že v Nigeru je 800 amerických vojáků.

Chybnou komunikací Trump posiluje už tak vratké postavení mezi republikány a americkou veřejností. Ukazuje se jako neschopný vystupovat důstojně v roli vrchního velitele vysvětlujícího americkou vojenskou politiku. Přízeň americké veřejnosti je přitom pro americké vojenské operace klíčová. Bez jejího získání Trumpovy hrozí že padne přesně do té pasti arogantních politických elit,neochotných vysvětlovat svá rozhodnutí, jakou kritizoval ve své kampani.