NÁZOR - V uplynulých týdnech došlo k dvěma typům tragédií, které opět vyprovokovaly debatu ohledně definice terorismu. Tou současnější, nedávnou, byl další z řady útoku vozidlem na civilisty příznivcem teroristické skupiny IS. V tomto případě je zcela jasné, že šlo o teroristický útok. Nicméně, počet obětí tohoto útoku byl menší než v případě masakru v Las Vegas, jenž je vůbec nejhorším masakrem v novodobých dějinách USA po 11. září, jenž nebyl nazván teroristickým útokem. Bývalá analytička CIA, Cindy L. Otisová, se pokouší vysvětlit, jaké jsou obtíže při definování terorismu a jaké to má důsledky.
Podle bývalého ředitele Národního protiteroristického centra, Michaela Litera, je v americkém teroristickém kodexu více než 50 definic terorismu. Následkem toho je označení pachatele jako teroristy někdy nerovnoměrně aplikováno, tvrdí Otisová. Poukazuje na případ muže, který v roce 2009 zabil dva americké vojáky ve Fort Hood a byl obviněn z vraždy, a to i přes to, že byl v emailovému kontaktu se spolupracovníky al-Káidy, zatímco pachatel New Yorského útoku byl označen za teroristu, ačkoliv se zatím takový kontakt nenašel a byl typem sympatizanta bez hlubší návaznosti na skupinu.
Svou roli v tomto rozlišení hrát zřejmě fakt, že americká zpravodajská komunity teroristickým útokem míní z větší části „záměrné, politicky motivované násilí spáchané na nebojových cílech ze strany subnárodních skupin nebo tajných agentů". Z této definice by tedy útok na vojáky nebyl teroristickým útokem protože vojáci už definice jsou „ozbrojené cíle.“ Nicméně, Otisová upozorňuje na fakt, že dle této definice pod teroristy patří i jednání bílých nacionalistů či jednání útočníka z Las Vegas, přesto jejich činy jsou často považovány za vraždy, nikoliv za akty terorismu.
Částí této definiční nejasnosti je skutečnost, že samotný akt teroru na obětech nemusí znamenat nutně, že pachatel je terorista. V USA se rozhoduje ohledně toho, zda je někdo masovým vrahem či teroristou podle jednotlivých případů a při zvážení několika hlavních věcí – zda-li útočník byl politicky motivován, jakou metodou uskutečnil útok a zda-li měl nějaké vazby na známou teroristickou organizaci.
Označit podezřelého za domácího teroristu poskytuje orgánům pro vymáhání práva větší pravomoc v jeho šetření a s ním spřízněných skupin. Nicméně, neexistuje žádný trestní zákon, který by umožňoval vládě podezřelého obvinit z domácího terorismu, jen z mezinárodního, poukazuje na jistou schizofrenii amerického trestního práva Otisová. Důvodem je neschopnost americké vlády sledovat měnící se vzorec terorismu. Od 11.9. je v USA terorismus spojován především se zahraničními větvemi.
Je to však domácí terorismus, který začíná představovat větší hrozbu. FBI a ministerstvo pro vnitřní bezpečnost opakovaně upozorňovali, že domácí bílé krajně pravicové skupiny provedly od roku 2001 v USA více útoků než jakákoliv jiná domácí teroristická skupina. Hranice mezi mezinárodním domácím terorismem navíc splývají. Fenomén tzv. osamělých vlků ukazuje, že k radikalizaci může dojít na domácí půdě prostřednictvím internetu.
Proti myšlence vytvoření zákona o domácím terorismu se vyjadřují ti, kteří se obávají, že by takový zákon mohl být politizován a ohrožovat svobodu projevu a ty, kteří se vyjadřují kriticky ke státu, např. protiválečné skupiny nebo environmentální aktivisty.
Termín terorista je nicméně už nyní politizován. Jeho užití je politiky, používáno k vyzdvižení hrozby ze strany určitých skupin a naopak, jeho nepoužití snižuje závažnost nebezpečí ze strany jiných skupin. Zvláště u Trumpa je tento vzorec velmi zřejmý. Americký prezident ihned varuje před hrozbou terorismu, když násilný čin spáchá příslušník islámské komunity, mlčí však, když čin je motivován bílým rasismem. Podle Otisové je tento přístup velmi problematický, protože málo řeší rostoucí hrozbu násilí ze strany příznivců nadvlády bílé rasy.
21. prosince 2024 18:50
Nobelova cena pro Trumpa? Při splnění jednoho předpokladu může být kandidátem
Související
Přesně osm let po berlínském masakru. Magdeburg je vyvrcholením dlouhodobých hrozeb v Německu
Rusové viní Uzbeka, který nastražil bombu na Kirillova, z terorismu
Terorismus , Stephen Paddock (střelec z Las Vegas) , Sayfull Saipov
Aktuálně se děje
včera
Karel III. o Vánocích neuvidí dva prince. Do Sandringhamu nepřijedou
včera
Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera
včera
Útočník z Magdeburgu míří do vazby. Bilance páteční tragédie se změnila
včera
Počasí se ochladilo a déšť se mění ve sníh. Meteorologové poskytli předpověď
včera
RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok
včera
Robert Fico je u Putina v Kremlu
včera
Ukrajinci zaútočili na Kazaň. Putin teď slibuje mnohem větší destrukci na Ukrajině
včera
Poslední šance si vyřídit všechno potřebné. Pošta sdělila, jak bude mít otevřeno
včera
Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá
včera
Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové
včera
Prosincové projevy politiků: Pavel bude poslední v řadě. Promluví i Zeman
včera
Důchody dostanou lidé do Štědrého dne. Příští rok už to bude o Vánocích jinak
včera
Rok od střelby na FF UK: Oběti se spravedlnosti nedočkají, přestože viníka smrti 14 lidí známe
včera
Otevírací doba o Vánocích. Pořádky se nemění, zákon mluví jasně
včera
Rok od tragédie, která změnila život mnoha lidem. Česko si připomíná nejhorší masovou střelbu v historii
Aktualizováno včera
OBRAZEM: Česko si připomnělo oběti tragédie na FF UK. Naší společností otřásla, říká Fiala
21. prosince 2024 21:56
Kate a William dojali Brity vánoční pohlednicí. Zachycuje klíčový moment tohoto roku
21. prosince 2024 20:30
Česká hymna poprvé zazněla před 190 lety. V Tylově Fidlovačce
21. prosince 2024 19:33
Policii znepokojuje, co se děje na D1 před Brnem. Ukázala záběry nebezpečných nehod
21. prosince 2024 18:50
Nobelova cena pro Trumpa? Při splnění jednoho předpokladu může být kandidátem
Pokud budoucí americký prezident Donald Trump dokáže docílit vyřešení konfliktu na Ukrajině, mohl by dostat Nobelovu cenu míru. V komentáři pro server Foreign Affairs napsal americký politolog Michael McFaul.
Zdroj: Jakub Jurek