Kdy je násilný čin vražda a kdy už terorismus? Bývalá analytička CIA představuje obtíže s definicí terorismu

Podle bývalého ředitele Národního protiteroristického centra, Michaela Litera, je v americkém teroristickém kodexu více než 50 definic terorismu. Následkem toho je označení pachatele jako teroristy někdy nerovnoměrně aplikováno, tvrdí Otisová. Poukazuje na případ muže, který v roce 2009 zabil dva americké vojáky ve Fort Hood a byl obviněn z vraždy, a to i přes to, že byl v emailovému kontaktu se spolupracovníky al-Káidy, zatímco pachatel New Yorského útoku byl označen za teroristu, ačkoliv se zatím takový kontakt nenašel a byl typem sympatizanta bez hlubší návaznosti na skupinu.

Svou roli v tomto rozlišení hrát zřejmě fakt, že americká zpravodajská komunity teroristickým útokem míní z větší části „záměrné, politicky motivované násilí spáchané na nebojových cílech ze strany subnárodních skupin nebo tajných agentů". Z této definice by tedy útok na vojáky nebyl teroristickým útokem protože vojáci už definice jsou „ozbrojené cíle.“ Nicméně, Otisová upozorňuje na fakt, že dle této definice pod teroristy patří i jednání bílých nacionalistů či jednání útočníka z Las Vegas, přesto jejich činy jsou často považovány za vraždy, nikoliv za akty terorismu.

Částí této definiční nejasnosti je skutečnost, že samotný akt teroru na obětech nemusí znamenat nutně, že pachatel je terorista. V USA se rozhoduje ohledně toho, zda je někdo masovým vrahem či teroristou podle jednotlivých případů a při zvážení několika hlavních věcí – zda-li útočník byl politicky motivován, jakou metodou uskutečnil útok a zda-li měl nějaké vazby na známou teroristickou organizaci.

Označit podezřelého za domácího teroristu poskytuje orgánům pro vymáhání práva větší pravomoc v jeho šetření a s ním spřízněných skupin. Nicméně, neexistuje žádný trestní zákon, který by umožňoval vládě podezřelého obvinit z domácího terorismu, jen z mezinárodního, poukazuje na jistou schizofrenii amerického trestního práva Otisová. Důvodem je neschopnost americké vlády sledovat měnící se vzorec terorismu. Od 11.9. je v USA terorismus spojován především se zahraničními větvemi.

Je to však domácí terorismus, který začíná představovat větší hrozbu. FBI a ministerstvo pro vnitřní bezpečnost opakovaně upozorňovali, že domácí bílé krajně pravicové skupiny provedly od roku 2001 v USA více útoků než jakákoliv jiná domácí teroristická skupina. Hranice mezi mezinárodním domácím terorismem navíc splývají. Fenomén tzv. osamělých vlků ukazuje, že k radikalizaci může dojít na domácí půdě prostřednictvím internetu.

Proti myšlence vytvoření zákona o domácím terorismu se vyjadřují ti, kteří se obávají, že by takový zákon mohl být politizován a ohrožovat svobodu projevu a ty, kteří se vyjadřují kriticky ke státu, např. protiválečné skupiny nebo environmentální aktivisty.

Termín terorista je nicméně už nyní politizován. Jeho užití je politiky, používáno k vyzdvižení hrozby ze strany určitých skupin a naopak, jeho nepoužití snižuje závažnost nebezpečí ze strany jiných skupin. Zvláště u Trumpa je tento vzorec velmi zřejmý. Americký prezident ihned varuje před hrozbou terorismu, když násilný čin spáchá příslušník islámské komunity, mlčí však, když čin je motivován bílým rasismem. Podle Otisové je tento přístup velmi problematický, protože málo řeší rostoucí hrozbu násilí ze strany příznivců nadvlády bílé rasy.