Amerika proti Číně a Rusku? Vítejte ve druhé studené válce

První studená válka byla vyhroceným soubojem ideologii, kdy na jedné straně stála demokracie a kapitalismus, a na druhé diktatura a komunismus. Dnes jsou ideologické hranice daleko více rozostřené. Mnohé země, na rozdíl od první studené války, totiž mají dobré vztahy nejen s USA ale i Ruskem a Čínou.

Například Indie je členem Quadrilateral Security Dialogue (Quad), tedy organizace založené Obamou zajišťující vojenský dialog mezi USA, Indii Japonskem a Austrálii a je někdy považována za protičínskou. Ale Indie je spolu s Čínou a Ruskem členem Šanghajské organizace, která je naopak považována za hlavního mocenského konkurenta USA nejen v Asii ale i v Pacifiku. Stejně je na tom Pákistán nebo Turecko, které mají vazby na oba bloky.

Co vede oba formující se bloky do konfliktu? Pro USA je motiv jednoduchý. Pokouší se udržet pozici světového politického a vojenského hegemona a především obchodní a ekonomické pozice. Jak však Lind poznamenává, to do budoucna pro USA nebude možné. Pokud poroste Čína jako dosud bude v roce 2050 její HDP dosahovat 58 bilionů dolarů.  Zatímco USA budou mít podle nejoptimističtější předpovědi HDP s hodnotou 31 bilionu dolarů. Rozdrtit americkou obchodní hegemonii a především reformovat Washingtonem ovládané světové obchodní organizace je jedním z čínských motivů.

Čína se bude pokoušet poškodit a oslabit USA především pomocí obchodní a ekonomické války. Zbraněmi budou sankce, cla, obchodní a průmyslová špionáž nebo kyberútoky. Americké snahy na vybudování obrany svého teritoria jako jsou smlouva Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA – TTPI a Transpacifické partnerství – TPP nemají zatím, kvůli nechuti druhých stran, na Čínu žádný dopad. Naopak čínská Hedvábná stezka se začíná pomalu rýsovat.

Vojensky pak třenice hrozí v Jihočínském moři a jihovýchodní Asii. S rostoucí mocí je Čína stále více alergická na přítomnost USA v této oblasti. Podobné problémy má s USA i Rusko. Po konci první studené války zde byly dány USA vágní ústní sliby, že NATO se již na východ nebude rozšiřovat. Ty však byly během Clintona porušeny a NATO se rozšířilo. Ruská reakce byla vidět v roce 2008 v Gruzii a o 6 let později na Ukrajině. Rusko jasně dává najevo, že si své zájmy a sféru vlivu bude bránit i za použití síly.

Problém je ovšem v tom, že neexistují na rozdíl od let 1945-1989 jasné hranice mezi oběma sférami vlivu. Proto se může jednat o konflikt globální a například ruská aktivita na Kubě nebo čínská v Mexiku mohou být daleko intenzivnější než v první studené válce. Oproti minulému konfliktu USA také ztratily mnohé ze své morální autority.  Podle Linda je nyní zodpovědností politiků zabránit, aby studená válka přešla v horkou a tu studenou dostat alespoň na studený mír.