Obama byl na Putina příliš měkký, Trump se ho nebojí, říkají novináři

Podle televize Fox vykreslují některá média a politici z Demokratické strany Trumpovu vládu stále jako loutky putinovského Ruska. Nic prý ale nemůže být více vzdáleno realitě. Nedávno se v tomto duchu vyjádřil ale i vlivný demokratický senátor za stát New York Chuck Schumer. Podle něj Trump věnuje více úsilí podkopávání právního státu v USA, než boji s Putinem.

Ve světle faktů se ale podle Foxu zdá, že tyto výtky jsou spíše produktem stranického politického boje. Pro osvětlení celé situace je na místě porovnat si Trumpův přístup s kroky jeho předchůdce Baracka Obamy. A z dostupných informací a prozatímního vývoje se zdá, že Trumpova vláda razí k Rusku mnohem tvrdší postoj.

Obamův slabý postoj vůči Rusku byl podle autorů článku předznamenán již jeho výroky z televizní debaty, v níž se během kampaně v roce 2012 střetl se svým tehdejším republikánským vyzyvatelem Mittem Romneym. Obama tehdy o Romneyho volání po tvrdém přístupu vůči Putinovi prohlásil, že to je politika 80. let a že by si měli republikáni uvědomit, že studená válka skončila před více než dvaceti lety.

Přesně v duchu těchto slov pak Obama vůči Rusům praktikoval politiku, jež by se bez většího přehánění dala nazvat appeasementem. Obamova vláda si zacpala uši a zakryla oči a tvářila se, že rostoucí ruské ambice a vzrůstající militarismus Putinova režimu nevidí.

Vlastně i ruský postup na Ukrajině (anexe Krymu) a v Sýrii (zapojení se do konfliktu na straně Bašára Asada) je podle autorů způsoben slabou politikou Obamovy vlády. Kdyby seděl v oválné pracovně rozhodnější lídr, Rusové by si nikdy nedovolili zajít tak daleko. V roce 2014 ovšem Amerika jen nečinně přihlížela, jak Krym a východní Ukrajinu zaplavují „zelení mužíčci“.

Stejný přístup razil Obama i v Sýrii. I zde byl k Rusům a Asadovi příliš mírný. K ozbrojené reakci se neodhodlal ani ve chvíli, kdy syrský režim použil chemické zbraně proti civilistům. Oproti tomu Donald Trump takový rozkaz vydal před pár dny. Stejně tak je rozdílný jeho postoj vůči Ukrajině, kam se jeho vláda rozhodla dodat zbraně.

Podobně tvrdý postoj zaujal Trump i během kauzy bývalého agenta Skripala. V reakci na něj Spojené státy vyhostili ze země 60 ruských diplomatů, kteří s největší pravděpodobností byli spíše agenty ruské tajné služby. Jedná se o největší počet vyhoštěných špiónů za celou historii rusko-amerických vztahů.

To, že prezident Trump rozhodně není „loutkou Ruska“, naznačuje i výběr jeho spolupracovníků. Jen v poslední době si na důležitý postoj poradce pro národní bezpečnost zvolil Johna Boltona, ostříleného jestřába, jež pracoval už pro vládu George Bushe mladšího. Dále můžeme vzpomenout třeba nominaci Mika Pompea na pozici ministra zahraničí, nebo výběr Nikki Haleyové coby americké velvyslankyně při OSN.