Svět se bouří proti nefunkčnímu nesmyslu? Jaderná dohoda s Íránem prý musela skončit

Předně Donald Trump vypovězení smlouvy sliboval již během volební kampaně v roce 2016. Argumentoval tím, že smlouva je nefunkční, stojí USA peníze a ohrožuje klíčového amerického spojence v regionu, Izrael.

Vypovězení smlouvy je logické i z geopolitického pohledu. USA a Írán mají naprosto opačné zájmy. Zatímco Íránci využívají syrskou krizi k posílení své pozice v regionu, Spojené státy stojí opět na straně Izraele a syrské opozice.

Události tak dospěly k nevyhnutelnému konci, když americký prezident Trump v úterý prohlásil, že to byla "strašná jednostranná dohoda, která neměla být nikdy uzavřena". Od vypovězení dohody jej přitom odrazovala celá řada zemí.

Co ale vlastně je dnes tolik skloňovaná dohoda o íránském jaderném odzbrojení? Podle americké televize Fox selhávala v tom zásadním – nezaručovala íránské jaderné odzbrojení. Na to byla příliš měkká a neměla žádné vynucovací mechanismy.

Dohoda íránské jaderné ambice pouze zmrazila na (přibližně) 10 let. Problém tedy neřešila nýbrž jej pouze oddálila. Byla-li by dohoda po skončení platnosti dále prodloužena, by totiž záleželo pouze na libovůli Íránu, tedy státu, jehož představitelé zcela běžně vyhrožují například Izraeli, že jej vymažou z mapy.

Po roce 2025 (dohoda byla uzavřena v roce 2015 vládou Baracka Obamy) by se tak Írán mohl ke svému jadernému programu vrátit. Izraelské tajné služby navíc zveřejnily informace, podle kterých Íránci svůj jaderný program pouze skryli a ten tak může být skutečně kdykoliv obnoven.

Podle informací, které televizi Fox poskytly zdroje z amerického Pentagonu, mohou Íránci mít jaderné zbraně zhruba rok poté, co od dohody odstoupí (či ji prostě jen neprodlouží). Celá situace tak mohla velice snadno dospět do fáze, kdy by se Izraeli v roce 2025 začal odpočívat poslední rok existence.

Celá smlouva má ještě jeden zásadní nedostatek, který může na první pohled působit až neuvěřitelně. Dohoda totiž Íránu nezakazuje vyvíjet balistické střely a další zařízení, jenž by mohly sloužit jako nosiče jaderných střel. Írán si takové rakety dokonce může beztrestně koupit.

Čili Íránci teď sice deset let nesmějí oficiálně vyvíjet jaderné zbraně, mohou se ale místo toho soustředit na vývoj raket a celý svůj vědecký potenciál vrhnout tímto směrem, zatímco si západní země tleskají, jakou skvělou dohodu s Íránem vyjednaly.

Že nejde o lichou obavu, ukazují zkušenosti z minulých let. Írán v poslední době úspěšně testoval několik pokročilých raket a je tak jasně patrné, že tamní raketová technologie udělala významné pokroky. Spekuluje se též, že Íránci při vývoji tajně spolupracují s KLDR.

Írán tak brzy může disponovat raketami, které dokáží ohrozit území USA a Evropy, to jest zemí, které s ním onu dohodu o odzbrojení v dobré (byť možná naivní) víře vyjednaly. Neexistuje přitom žádná smluvní klauzule, která by íránský režim od takového postupu odrazovala a případně jej potrestala.