Co je vlastně terorismus? Už ani na tom se odborníci neshodnou

Po celé dějiny lze jen těžko rozeznat, co jsou akce „rebelů“ a co „teroristů“. Zaleží na tom, zda vyhrají. Problém však nastává ve chvíli, kdy dojde k menším útokům a pachatel přežije a nad jeho osudem mají rozhodnout soudy. V té chvíli nastává problém. Často se totiž ukazuje, že osamělí teroristé a útočníci nejsou právě duševně v nejlepším stavu. A i pokud je terorista uznán schopný soudu, neshodnou se soudy na tom, zda byl čin terorismem nebo ne.

Jako příklad dává Wardová tři případy.

Darren Osborne si stahoval a studoval materiály Britain First, krajně pravicové britské politicke organizace. Osborne navíc měl také kontaktovat jednoho z jejích vůdců. Prohlásil, že „zabije všechny muslimy". Poté úmyslně najel automobilem do davu před mešitou ve Finsbury Park v Londýně. Zabil jednoho člověka a 12 dalších zranil.

Tento násilný čin připomínal podobné útoky jednotlivců inspirovaných extrémistickou islamistickou ideologií, jako byl útok v Nice v roce 2016 nebo na Westminsterském mostě v roce 2017. Soudkyně, která měla Osbornův případ na starosti, během procesu překvalifikovala útok na teroristický čin.

Jiná byla situace v USA. Střelec z Jižní Karolíny, Dylann Roof, zavraždil v Charlestonu v roce 2015, během studia bible, devět černošských farníků. Roof tak chtěl vyvolat mezirasovou válku. Byl členem rasistické organizace Rada konzervativních občanů, která podobné myšlenky rozšiřuje. Roof byl však odsouzen za zločiny z nenávisti a ne za terorismus.

Ještě křiklavějším rozporem v kvalifikaci terorismu a normálního násilí, se stal případ ze San Bernardina z roku 2015. Manželé Syed Rizwan Farook a Tashfeen Maliková, původem z Pákistánu, povraždili v centru pro postižené 14 osob. Na útěku pak byli zastřeleni. Přestože oba neměli kontakty na islamisty, hovořili o džihádu. Jejich čin nebyl kvalifikován úřady jako terorismus, ale „čin domácích radikálů“.

Výše jmenované případy vzbuzují otázku, zda jsou teroristickými organizacemi i organizace, které samy neorganizují ani nepáchají teroristické činy, ale ideologie, kterou hájí a rozšiřují, vede některé jedince k páchání teroristických činů. Podle Wardové to do budoucna před právníky a zákonodárce staví mnoho otázek, které budou klíčové pro definování teroristických činů. Bude potřeba přehodnotit většinu zákonů týkajících se terorismu znovu určit hranici mezi „obyčejným“ masovým násilím a politicky motivovanou akcí, dodává Wardová.