Tvrdá rána Západu: Socialistické ženy měly lepší milostný život, i když stály frontu na toaletní papír

Podle profesora Pensylvánské univerzity Kristena Ghodsee, který se specializuje na Rusko a Východní Evropu, si Američané komunistický svět představují trochu jinak, než jaký ve skutečnosti byl. Představují si prý omezení v cestování, krajinu posázenou šedým betonem, zbědované muže a ženy, jak stojí ve frontách před obchody, které jsou často prázdné, nebo bezpečnostní složky, které kontrolují osobní životy občanů. I když většina z toho byla pravda, jde prý o jakýsi kolektivní stereotyp o životě v komunismu, který neříká vše. Svou úvahu píše pro deník New York Times.

Profesor zmiňuje práva a privilegia žen, o kterých si ženy v liberální demokracii dlouho nechávaly zdát. Mluví o státních investicích do vzdělání a výcviku žen, o jejich plném pracovním nasazení, o štědrých příspěvcích na mateřské nebo bezplatné péči o děti. Co je ale prý méně známé je skutečnost, že ženy si v socialismu užívaly mnohem více milostného potěšení. 

Ghodsee odkazuje na komparativní sociologickou studii z Východního a Západního Německa, která byla provedena po sjednocení v roce 1990. Studie zjistila, že východoněmecké ženy prožívají dvakrát tolik orgasmů, než jejich západoněmecké kolegyně. Vědce výsledky zaujaly, východoněmecké ženy se totiž kromě domácnosti musely vypořádat se svým pracovním nasazením, často například ve fabrikách. Většina žen v Západním Německu se po válce uchýlila do domácnosti. Ty si mohly užívat výdobytků kapitalismu. Přesto měly méně uspokojujícího milování než ženy, které musely stát fronty i na toaletní papír. 

"Jasně, některé věci byly opravdu špatné během té doby, ale můj život byl plný romantiky," cituje profesor svou kolegyni Anu Durchevovu z Bulharska, která žila v podmínkách komunismu celých 43 let. Problém vidí ve svobodném trhu, který prý snižuje schopnost Bulharů navázat zdravé a láskyplné vztahy. Jako příklad zmiňuje také svou dceru. "Všechno, co dělá, je jen práce a práce. A když přijde večer domů, je tak unavená, než aby se věnovala manželovi. Ale to je jedno, on je unavený také. Sedí vedle sebe u televize jako zombie. Když jsem byla v jejím věku, měli jsme mnohem více zábavy," dodala. 

Profesor zmiňuje také příběh Daniely Gruberové z východoněmecké Jeny. Té matka neustále říká, že by měla mít dítě. "Ale ona nechápe, jak těžké to teď je - pro ženy za Zdí to bylo tak jednoduché. Měly školky a jesle, mohly si vzít mateřskou dovolenou a měly práci, která jim byla uzpůsobená. Já pracuji na kontraktu od kontraktu, nemám ani čas být těhotná," stěžovala si.

Ghodsee si to vysvětluje zejména tím, že komunistické režimy považovaly emancipaci žen za jeden z ústředních bodů k dosažení "vědeckých socialistických" společností. Ideologické základy emancipace žen položily už Augist Bebel a Friedrich Engels v 19. století. Rusko zavedlo všeobecné volební právo i pro ženy v roce 1917, tedy tři roky předtím, než tak učinily Spojené státy. Bolševici také liberalizovali rozvodová práva, zaručili reprodukční práva a pokusili se socializovat domácí práci investováním do veřejných prádelen a jídelen. Ženy byly mobilizovány jako pracovní síla a staly se finančně nezávislé na mužích.

Tento pokrok zastavil až Josif Stalin ve 30. letech. Ten zakázal potraty a propagoval koncept "nukleární rodiny". Zvrat nastal až s válkou, kdy chyběla pracovní síla. To podnítilo komunistické vlády, aby rozjely různé programy pro emancipaci žen, včetně výzkumu podporovaného státem o záhadách ženské sexuality. Většina východoevropských žen nemohla cestovat na Západ nebo číst svobodný tisk, ale vědecký socialismus některé výhody přinesl. 

Profesor mluví o jednom z takových výzkumů v podmínkách tehdejšího Československa. Místní sexuologové rozjeli výzkum o otázce ženského orgasmu, v roce 1961 navíc k tématu uspořádali konferenci. "Soustředili se na význam rovnosti mezi mužem a ženou, kterou brali jako základní aspekt ženské spokojenosti," cituje profesor profesorku Kateřinu Liškovou z Masarykovy univerzity v Brně. Podobný výzkum probíhal i v sousedním Polsku. 

Komunistické země investovaly značné prostředky do vzdělání a tréninku žen, stejně tak i do toho, aby jim bylo garantované pracovní místo. Státní ženské výbory se snažily přesvědčit a "vychovat" chlapce, aby přijaly dívky jako plnoprávné soudružky. I tak vztah mezi mužem a ženou nebyl idylický. Platy se u obou pohlaví velmi lišily. Přesto bylo o ženy podle profesora poměrně dobře postaráno, stát finančně zaopatřil svobodné matky, rozvedené i vdovy.