Chile nemusí jednat s Bolívií o vrácení přístupu k moři, rozhodl soud OSN

Kvůli dlouholetému sporu spolu Bolívie a Chile už čtyřicet let udržují diplomatické styky pouze na konzulární úrovni. Na březnová jednání do Haagu dorazil i bolivijský prezident Evo Morales. Právě za jeho vedení Bolívie podala v roce 2013 stížnost do Haagu.

První menší vítězství tehdy země slavila, když soud v září 2015 rozhodl, že je k řešení sporu kompetentní. Morales následně doufal, že mu dá soud za pravdu a začnou jednání s Chile za účastní OSN či papeže Františka. Chile ale jakékoli jednání o změně svých hranic odmítá a Mezinárodní soudní dvůr OSN mu dal dnes za pravdu.

"Smlouva z roku 1904, která stále platí, jasně stanoví hranice mezi Chile a Bolívií," řekl již kdysi k nynějšímu sporu chilský prezident Sebastián Piňera. Odkázal tak na mírovou smlouvu, která ukončila takzvanou ledkovou válku (1879-1884). V ní Bolívie přišla o území o rozloze 120.000 kilometrů čtverečních, včetně 400 kilometrů mořského pobřeží.

Jak soud ve svém rozsudku uvedl, "není schopen dospět k názoru...že má Chile povinnost vyjednávat s Bolivijci za účelem dosažení dohody, která by Bolívii umožnila plný suverénní přístup k Tichému oceánu." Verdikt si přímo u soudu vyslechl i bolivijský prezident Morales. Během čtení rozsudku bedlivě poslouchal, popsaly světové agentury, a zapisoval si poznámky. Následně novinářům řekl, že o přístup k moři nepřestane bojovat. Bolivijští právníci shromáždili osm důvodů, které měly podpořit jejich nárok u mezinárodního soudu. Soudci je dnes poměrem 12:3 všechny odmítli.

Prezident Piňera verdikt oslavil se svými kolegy v chilské metropoli. Jak uvedl, jeho země byla vždycky otevřená, pokud jde o dialog ze sousedními státy. Morales ale u svých krajanů vytvořil "falešná očekávání", dodal.

Mezinárodní soudní dvůr OSN rozhoduje právní spory mezi státy, které k němu stížnost vznesou.

Válka Chile s Bolívií a Peru se vedla o území pouště Atacama kvůli tamnímu velkému nerostnému bohatství (zejména ledek). Od Bolívie získalo Chile oblast Antofagasta a od Peru získalo oblast Tarapacá. Díky této válce Chile podstatně rozšířilo své území a stalo se regionální mocností.

Smlouvou z roku 1904 Bolívie přišla o přístup k moři, což jí ale mělo být kompenzováno právem na volný obchodní tranzit přes chilské území k Tichému oceánu. Bolívie tvrdí, že úplně volný a bezplatný tento tranzit není. Chile také zaplatilo a vybudovalo železnici, která vede z jeho přístavu Arica do bolivijského La Pazu.

Chilská vláda odmítá, že by současný stav negativně ovlivňoval ekonomiku jejího souseda. V souladu s dávnou smlouvu má Bolívie ve dvou chilských přístavech Arica a Antofagasta i své celní úředníky a může si na dovoz do své země přes tyto přístavy stanovit vlastní cla a poplatky.

Bolívie považuje smlouvu z roku 1904 za nespravedlivou a jednoznačně zvýhodňující vítěze tehdejší války. Proto požaduje minimálně deset kilometrů široké pásmo území, které by vedlo od její hranice s Chile až k Tichému oceánu, a k tomu část území na pobřeží, kde by se rozvíjel pod její vlajkou obchod.