Blíží se nová světová válka? Historička upozornila na závažnou paralelu

Válka mrzačila nejen těla, ale i mysl

Během první světové války se rozpadly čtyři velké říše, poukazuje historička. Dodává, že šlo o otomanské Turecko, habsburské Rakousko-Uhersko, hohenzollernské Německo a romanovské Rusko, přičemž revoluce v poslední uvedené zemi v letech 1917 a 1921 zažehla třicetiletou "evropskou občanskou válku" mezi levicí a pravicí.

Z válečného popela se také zrodily nové státy, připomíná profesorka. Doplňuje, že šlo například o Rakousko, Maďarsko, Jugoslávii a Polsko.    

Z víru války vzešli i moderní vládci pevné ruky, stejně jako fašistické a komunistické politické systémy, které formovali, konstatuje Ben-Ghiatová. Vysvětluje, že válka mrzačila nejen těla, ale i lidskou mysl, jelikož dopady tak masového násilí byly nejen fyzické, ale též psychologické.

"První světová válka byla prvním masovým (ozbrojeným) konfliktem mezi průmyslovými zeměmi a převrátila způsob, jakým byly války vedeny a pojímány," pokračuje odbornice. Podotýká, že zbraně, které se během války objevily - ponorky, kulomety, jedovaté plyny, granáty, tanky a další - se staly součástí armádních arzenálů, stejně jako letectvo a strategické bombardování.

Jako bezmezná laboratoř vojenské, vědecké a politické transformace válka přivedla na svět mnoho vizionářů, uvádí profesorka. Ti podle ní věřili, že z válečného popela může vyrůst lepší společnost, ať již prostřednictvím přizpůsobení demokracie novému poselství války, či odmítnutím demokracie jako jakéhosi neúspěšného experimentu.

První světová válka ve skutečnosti vedla k emancipaci mnohých, zdůrazňuje historička. Podotýká však, že konflikt zároveň vytvořil podmínky pro vzestup fašistického hnutí, které odmítalo svobodu, šířilo nenávist a o dvacet let později přineslo další světovou válku.

Nebuďme náměsíční  

Při letošním stoletém výročí uzavření příměří je podle Ben-Ghiatové vhodné ohlédnout se za názory na dědictví první světové války a podívat se na to, jakým způsobem tento obří ozbrojený konflikt i dnes ovlivňuje naše životy.   

"Pokrok v protetice, debaty o kolektivní vině a ženách vykonávajících 'mužské' práce, používání chemických zbraní a myšlenka, že slovy nikdy nelze vyjádřit hrůzy války, to vše vychází ze zkušenosti oněch čtyř složitých a navazujících let (1914-1918, pozn. redaktora)," zdůrazňuje profesorka.

Od roku 2014, kdy si svět připomenul stoleté výročí od vypuknutí první světové války, se dramaticky proměnila, konstatuje odbornice. Varuje, že v Evropě mnoho krajně pravicových politiků napodobuje taktiku a rétoriku nejhoršího dědictví této války, diktátorů.

Ve Spojených státech zase vládne prezident, který opakovaně ukazuje svůj obdiv vůči autoritářům, kritizuje akademička. Deklaruje, že dnes, víc než kdy dříve, může historie ukázat cestu.

Abychom snížili riziko, že budeme pouhými "náměsíčníky", jak zní název studie australského, ve Velké Británii působícího historika Christophera Clarka o politických elitách, které způsobily první světovou válku, musíme si podle Ben-Ghiatové uvědomit následující: "Jedinci, kteří byli tak zakořenění ve svých pozicích a byli natolik přesvědčení o své neomylnosti, neviděli, co se blíží, než bylo příliš pozdě," uzavírá akademička.