Západní pokrytectví? Expert poukázal na nevybíravé praktiky USA

Do vnitřních záležitostí se vměšuje i Západ

Pojem "na pravidlech založený" je dle Carpentera selektivní, ne-li pokrytecký. USA a jejich spojenci často kárají ostatní země za porušování mezinárodních norem - během studené války Washington například opakovaně pranýřoval SSSR za vměšování se do záležitostí jiných států a vojenské agrese, například brutální potlačení vývoje v NDR, Maďarsku a Československu či pozdější invazi do Afghánistánu nebo menší sovětské zásahy v Nikaragui, Salvadoru a Angole, poukazuje odborník.

Podobný postoj pokračuje v post-studenoválečné éře vůči nekomunistickému Rusku, přičemž Washington reagoval zuřivě na ruskou válku v Gruzii a následně s otevřeným hněvem na anexi Krymu režimem Vladimira Putina, připomíná Carpenter. Dodává, že častým cílem americké kritiky jsou také Čína a Írán a jejich "podvratné" jednání.   

"Přesto, Spojené státy a jejich západní spojenci se opakovaně vměšují do vnitřních záležitostí jiných zemí," píše expert. Podotýká, že CIA a MI5 zorganizovaly v roce 1953 puč, který svrhl íránskou vládu a CIA učinila to samé o rok později v Guatemale, přičemž v obou případech šlo o křiklavé a nepatřičné porušení Západem nastavených standardů, jelikož svržené vlády byly demokraticky zvolené.

USA zosnovaly množství dalších převratů a pokusů o ně, například v Indonesii, Jižním Vietnamu a Chile, navíc jemnější formy amerického zasahování byly ještě častější, uvádí Carpenter. Odkazuje na výzkumy, podle nichž Washington po roce 1945 zasáhl do voleb či dalších vnitřních záležitostí ve více než 80 zemích, včetně dvou desítek plně demokratických států, naposledy pak na Ukrajině, kde podporoval demonstranty, aby svrhli zvoleného proruského prezidenta před koncem jeho funkčního období.  

Spojené státy a jejich spojenci se dopouštěli vojenské agrese, tedy flagrantního porušování údajných mezinárodních norem, zdůrazňuje odborník. Zmiňuje Tureckou invazi na Kypr v roce 1974 a nelegální okupaci 37% území ostrova, která přerostla ve faktickou anexi, dále vzdušnou válku USA a NATO, která násilné vytrhla Kosovo z pravomoci Bělehradu, a Washingtonem vedené války za svržení Saddáma Husajna v Iráku a Muammara Kaddáfího v Libyi.    

"Obzvláště kosovská epizoda je ilustrací amerického a západního pokrytectví ohledně mezinárodních norem založených na řádu," pokračuje Carpenter. Tvrdí, že Spojenými státy vedené NATO nejen zahájilo ofenzivní válku vůči zemi, která nenapadla členskou zemi aliance, ale dopady této války podtrhly selektivní aplikaci pravidel.

Poválečná okupace Kosova probíhala pod záštitou OSN, avšak ve chvíli, kdy kosovští politici chtěli vyhlásit nezávislost, západní mocnosti čelili problému, protože Čína a Rusko by využily své veto v Radě bezpečnosti OSN, aby takovému scénáři zabránily, vysvětluje expert. Dodává, že USA a část jejich spojenců Radu bezpečnosti jednoduše obešly a schválily nezávislost Kosova na ad hoc bázi, což zdůraznilo skutečnost, že tyto země dodržují "pravidla", která samy hlásají, pouze pokud nepřekáží jejich cílům a zájmům.

Trump neměl co zničit

Také "liberální" aspekt mezinárodního řádu je často podobně sporadický a samoúčelný, míní Carpenter. Poukazuje, že Washington často spokojeně spolupracoval s utlačovatelskými a agresivními režimy, pokud to bylo v souladu s cíly americké zahraniční politiky.

"Když CIA svrhla mladé demokracie v Íránu a Guatemale, nastoupivší vlády byly diktaturami, které se dopouštěly děsivého porušování lidských práv," deklaruje odborník. Dodává, že stejně tak Washington upřednostnil vojenskou diktaturu před potenciálně nepředvídatelnou levicově orientovanou demokratickou frakcí v Jižní Koreji, podobně jako preferoval "spřátelené diktátory" v zemích jako Tchaj-wan, Filipíny, Argentina, Nikaragua a Chile.

Tato praxe neskončila se studenou válkou, což je dobře patrné z reakce Washingtonu na svržení demokraticky zvoleného egyptského prezidenta Muhammada Mursího, myslí si expert. Za další příklad považuje extrémně přátelské vztahy USA se Saúdskou Arábií a jejími spojenci v Perském zálivu, mezi nimiž lze nalézt jedny z nejbrutálnějších a nejvíce autoritativních režimů na světě.     

"Liberální mezinárodní řád založený na pravidlech zřejmě platí jen pro Spojené státy a jejich vybrané spojence - primárně v Evropě a východní Asii - v jejich vzájemné vztahy," kritizuje Carpenter. Tvrdí, že Západ se vůči ostatním mocnostem nechová ani liberálně, ani na základě pravidel, ale pragmaticky a nezřídka zcela amorálně, v duchu machiavelismu.

Donald Trump prokazuje osobní náklonnost autoritářským politikům a hodnotám a jeho zahraniční politika ve srovnání s předchozími americkými prezidenty vykazuje ještě méně pochopení pro názory a zájmy ostatních zemí, dokonce i blízkých amerických spojenců, připouští odborník. Zdůrazňuje však, že Trump nezničil liberální mezinárodní řád, protože ten nikdy neexistoval, alespoň ne v té podobě, v jaké ho jeho zastánci prezentují.