Navzdory #MeToo se znásilňování nedaří objasnit. Experti netuší proč

Míra objasněnosti v případech znásilnění podle údajů kriminální ústředny FBI loni klesla na nejnižší úroveň od 60. let. To ale může být zčásti způsobeno i větší ochotou policie správně klasifikovat případy znásilnění a nechat je otevřené, i když je malá naděje na jejich vyřešení.

Odborníci tvrdí, že statistika také odráží skutečnost, že na vyšetřování sexuálních útoků se nevynakládá dost prostředků v době, kdy se svěřuje více obětí. Hodně policejních útvarů je přetíženo.

Policie v roce 2017 úspěšně uzavřela pouze 32 procent případů znásilnění v celostátním měřítku. To je u násilných trestných činů druhý nejhorší výsledek po loupežích. Statistika vykazuje pokles z přibližně 62 procent objasněných znásilnění v roce 1964, a to i přes pokrok, jaký představují například testy DNA.

Záhada vyvolala diskusi mezi experty. Někteří připisovali klesající míru objasněnosti zastaralému přístupu k vyšetřování.

"Se všemi novými technologiemi - a navíc drtivá většina obětí zná útočníka - by objasněnost měla být mnohem vyšší," uvedl někdejší policejní seržant Joseph Giacalone, který nyní vyučuje na univerzitě. "Působí to skoro tak, jako kdyby nás forenzní věda a DNA tahaly dolů," dodal.

Odborníci se shodují, že sexuální napadení představuje pro policii jeden z nejzapeklitějších oříšků. Mnohdy chybějí svědci a fyzické důkazy. Značná část případů je nahlášena měsíce i roky po činu. Odhaduje se, že jen třetina znásilnění bývá ohlášena.

Pokles objasněnosti by mohl znamenat, že vyšetřovatelé na některých místech konečně řádně klasifikují znásilnění, říká Kim Lonswayová z organizace End Violence Against Women International, založenou bývalou policistkou. "Může to být známka pozitivních změn," uvedla.

Než aby uspěchaně uzavřely obtížně vyřešitelné případy, některá policejní oddělení je začaly "pozastavovat", což ponechává otevřenou možnost, že by někdy mohlo dojít k zatčení.

Údaje od FBI nezachycují kompletně, jak často násilníci stanuli před soudem. Obsahují i případy, kdy policie uzavře vyšetřování bez vznesení obvinění: třeba oběť přestala spolupracovat, anebo podezřelý zemřel.

Například policie v Detroitu loni vyšetřovala 664 znásilnění, ale podle údajů státu Michigan jen 44 podezřelých zatkla. Dalších 15 případů bylo uzavřeno z jiných důvodů. To dalo Detroitu míru objasněnosti 8,9 procenta, ačkoli jen v 6,6 procentech případů policie zadržela pachatele.

Sam Gaspardová uvedla, že když v roce 2011 oznámila, že byla sexuálně napadena, policie ve Woodbury v Minnesotě neměla pocit, že jde o cosi naléhavého; útok ohlásila více než po roce a nemohla si vzpomenout na přesné datum. Policejní velitel Steve Wills potvrdil, že vyšetřovatelé "nemají důvod nevěřit" Gaspardové, ale rozhodli se případ odložit, protože nejsou s to usvědčit údajného útočníka.

“This is not about bad cops,” s https://t.co/3T8U942Qsy aid Joanne Archambault, a retired San Diego police sergeant who co-founded the nonprofit End Violence Against Women International. “This is a systemic issue. You have a culture, and it starts at the top.”

Podle údajů FBI objasněnost případů znásilnění mírně poklesla v 60. letech, po většinu 70., 80. a 90. let se držela skoro na úrovni 50 procent, než začala setrvale klesat. V roce 2013 FBI rozšířila definici znásilnění o orální sex a přepadení mužů. Poté počet případů stoupl z průměrných 84.500 v letech 1995 až 2012 na 126.400 v roce 2016. Objasněnost spadla z 38 na 32 procent.