Nová podoba války. USA chystají velkou změnu

Američtí velitelé si od programu 127 Echo slibují dosažení vojenských cílů prostřednictvím  náhradních sil za „realitně nízké náklady z hlediska zdrojů a zejména rizika na náš personál“. Generál James Hecker, zástupce ředitele pro operace Společného štábu, tvrdí, že se tímto programem potlačuje potřeba nasazení velkých vojenských jednotek USA. Naopak program podporuje místní síly, aby se zabývaly problémem v jejich známém a přirozeném prostředí.

Program je odvozen ze zákona 10 United States Code (USC) § 127e, který podporuje speciální operace, v nichž jsou využívány jednotky místních vlád jako náhradní týmy v přímých i průzkumných misích, upozorňuje server Politico. To se liší od jiných typů speciálních operací, ve kterých jsou jednotky USA přímo v terénu a pomáhají místním jednotkám dosáhnout jejich cílů. 

Program 127 Echo je potomkem jiných podobných iniciativ od roku 2000 známých jako Section 1206 a Section 1208. Jejich financování bylo mnohem omezenější, okolo 10 miliónů dolarů. Současný program 127 Echo má rozpočet na zhruba 100 miliónů dolarů.

Tato změna strategie je v souladu s obrannými prioritami současné Trumpovy administrativy, která chce stáhnout vojáky z mnohých konfliktních oblastí, kde američtí vojáci bojují proti různým teroristických skupinám a soustředit místo toho na potencionální hrozby ze strany státních aktérů, tj. Číny, Ruska či Íránu.

Program 127 Echo začaly USA ve velké míře aplikovat v Africe a chtěly jej rozšířit na další země. V říjnu 2017 proběhla médii zpráva o smrti čtyř vojáků, kteří zahynuli v Nigeru při útoku islámských radikálů. Americká veřejnost o těchto tajných misí v Africe nevěděla a začala se vést debata, zda jsou takovéto mise v americkém zájmu.

Pentagon přišel s optimalizačním modelem pro Afriku, který identifikuje, kolik vojáků bude použito a v jakých oblastech. Podle Heckera tato distribuce sil bude zkoumána každý měsíc, aby bylo jasné, jakou míru tlaku je třeba v jednotlivých oblastech vyvinout tak, aby to udrželo „americké a západní zájmy v bezpečí“.

USA přesunutím odpovědnosti na místní vojáky reagují na povahu asymetrické války s terorismem. Islámský stát i Al-Káida fungují na principu franšízy, která dodává autoritu, legitimitu, případně též i zkušenosti místních povstaleckým a radikálním bojůvkám, přímo na místě se ale nemusí nutně angažovat. USA se v podstatě snaží o podobné vytvoření širších sítích různých milicí, které povedou válku proti teroru s jejich podporou, ale bez jejich vojáků.  

Používání zástupných vojáků začíná být poměrně běžnou součástí moderní války. Írán používá v řadě konfliktů, např. v Sýrii či Jemenu, vojáky místních či jiných mezinárodních sil – např. libanonský Hizballáh – které za něj provádí vojenské mise. Írán se tím zbavuje nutností používat vlastní vojáky, kteří případně jen dohlíží nad operacemi. Podobně postupuje i Saúdská Arábie, která např. v Jemenu používá zaplacené žoldnéře či spolupracuje s některými radikálními islamistickými skupinami.