Vrátí se studená válka? Politolog poukázal na závažný zvrat

Žádné románky

Konfrontace s ideologickou a strategickou supervelmocí poskytla americké diplomacii mnoho užitečných lekcí, které však stávající prezident USA Donald Trump během své poslední cesty do Japonska porušil, kritizuje profesor. Soudí, že je načase připomenout, proč američtí politici během studené války respektovali jistá pravidla, a zvážit, zda je znovu nezačít dodržovat.

Za klíčové McFaul označuje, že američtí prezidenti během studené války nikdy osobně neoceňovali komunistické protivníky a nikdy o nich nemluvili jako o přátelích. "Nikdy se nezamilovali do Leonida Brežněva či Nikity Chruščova," píše politolog. Podotýká, že šéfové Bílého domu se svými sovětskými protějšky jednali s cílem prosazovat americké zájmy, ale činili tak bez osobní roviny a bez omlouvání sovětské diktatury.

Trump však realizuje opačnou politiku a během své návštěvy Japonska tento týden znovu vyjádřil sympatie severokorejskému vůdci Kim Čong-unovi, když tweetoval o "důvěře", kterou vůči němu chová, připomíná profesor. Dodává, že Trumpovy osobní poklony autoritářským protivníkům možná jednou přinesou kladný výsledek z pohledu amerických bezpečnostních a ekonomických zájmů, ale zatím se tak nestalo.

Američtí prezidenti zároveň nejednali pouze s vládami nepřátel Ameriky, ale také se obraceli přímo na obyvatele autoritářských zemí, včetně sovětských občanů, přičemž tato dvoukolejná diplomacie vycházela z přesvědčení, že lidé žijící v takových systémech si zaslouží morální podporu, přestože Washington jedná s jejich utlačovateli o kontrole zbrojení a obchodu, nastiňuje politolog. Za příklad dává administrativu Ronalda Reagana, která dávala sovětským politikům jasně najevo, že mezivládní jednání neznamenají souhlas s jejich hodnotami.

Podobně se k sovětským občanům přímo obrace Richard Nixon a vysvětloval jim americké záměry, uvádí McFaul. Kritizuje, že Trump vykazuje mizivý zájem oslovit utlačované obyvatele KLDR, Ruska, Saúdské Arábie, Egypta či Íránu - výjimkou je Venezuela -, zatímco jeho předchůdce Barack Obama se setkal se stovkami ruských studentů, podnikatelů, občanských aktivistů, novinářů a opozičníků a dokonce si před Bílým domem zahrál basket s ruským středoškolským týmem.

"Proti tomu, pokud dobře vím, Trump má s ruskou společností nulové kontakty," píše profesor. Dodává, že Trump rovněž urazil mnohé Íránce kritické vůči teheránské diktatuře, když hřímal, že případná válka bude "oficiálním koncem" země. Trump by měl hrozit íránskému teokratickému režimu, ale zároveň dát najevo, že USA nepovažují Íránce za nepřátele, nabádá politolog s tím, že níže postavení američtí představitelé tento rozdíl činí a Trump je musí následovat.

Domácí problémy musí zůstat doma

Studenováleční američtí prezidenti a politici se řídili praxí, že domácí problémy se neberou s sebou na jednání v zahraničí, protože na nich chtěli prezentovat jednotný americký hlas, konstatuje bývalý velvyslanec. Zmiňuje, že tento princip nastolil v roce 1947 ve svém projevu v kongresu republikánský senátor Arthur Vandenberg a jeho teze přijal prezident Harry Truman, když o rok později prohlásil: "Jak říkám pořád dokola, zahraniční politika musí být politika celé země a ne politika jedné či druhé strany."

Během studené války, především během vietnamské války, toto pravidlo někteří američtí politici porušovali, přesto přežilo až do roku 1989, tvrdí McFaul. Vzpomíná, že jako velvyslanec v Rusku v době Obamovy vlády zažil, že americké delegace složené z členů obou stran dokážou mluvit při jednání s ruskými vládními představiteli jednohlasně, byť za zavřenými dveřmi dávali jednotlivci najevo své odlišné názory.

Tato oddanost americkým národním zájmům - nikoliv republikánským či demokratickým - podle politologa Spojeným státům prospívala, a proto považuje Trumpovo zesměšňování bývalého amerického viceprezidenta, demokrata Joe Bidena, během návštěvy Japonska za deprimující. Trump na Twitteru označil Bidena jako osobu s "přinejlepším" nízkým IQ a podobné výpady ze strany prezidenta USA na adresu jakékoliv americké veřejné osobnosti označuje profesor za nepřijatelné.  

"To, že prezident Spojených států chrlí takové urážky na bývalého představitele Bílého domu, když je v Japonsku, je špatné. To, že tak činí spolu s vyjadřováním náklonnosti severokorejskému vrahovi a diktátorovi, je nechutné," píše McFaul. Nabádá, že je třeba vrátit se ke studenoválečné vážnosti v americké prezidentské diplomacii.

Politici z republikánské strany by měli být v čele tlaku na obnovení promyšleného a etického vystupování šéfa Bílého domu, především v zahraničí, apeluje politolog. Dodává, že v opačném případě se tohoto úkolu budou muset příští rok chopit američtí voliči.