Jaká bude třetí světová válka? Nositel Nobelovy ceny má překvapivou odpověď

Mylné obavy

Termín Nový zelený úděl evokuje rozsáhlou reakci amerického prezidenta F. D. Roosevelta a jeho administrativy na velkou hospodářskou krizi, připomíná odborník. Sám však lepší přirovnání vidí v mobilizaci USA během druhé světové války.

Kritici pokládají otázku, zda si můžeme taková opatření dovolit, a tvrdí, že stoupenci Nového zeleného údělu schovávají za racionální boj za záchranu planety kontroverznější cíl transformace společnosti, poukazuje profesor. Konstatuje, že tyto hlasy jsou mylné.

„Ano, můžeme si to dovolit, při správných fiskálních opatřeních a kolektivní vůli. Co je důležitější, musíme si to dovolit,“ píše ekonom. Boj s klimatickou změnou označuje za třetí světovou válku, ve které jsou - podobně jako v letech 1939-1945 - ohroženy naše životy a civilizace.

Podle experta si po napadení USA v roce 1941 také nikdo nekladl otázku, zda si země může dovolit válku, jelikož šlo o existenční situaci a nebylo možné rezignovat, což platí i pro klimatickou změnu.

Spojené státy již zažívají dopady ignorování problému a jen v posledních letech stály náklady na likvidaci živelných katastrof téměř amerického 2 % HDP, deklaruje Stiglitz. Dodává, že cena dopadů klimatické změny na lidské zdraví se musí teprve vyčíslit, ale také půjde o desítky miliard dolarů.

„Za klimatickou změnu zaplatíme tak či onak, tudíž dává smysl spíše utratit peníze nyní, snižovat emise, než čekat a později zaplatit mnohem více za důsledky – nejen za počasí, ale také za růst hladiny moří,“ pokračuje laureát Nobelovy ceny. Dává zapravdu známému klišé, že prevence stojí méně než léčba.

Správně vedená válka s klimatickou změnou by byla ve skutečnosti přínosem pro ekonomiku, podobně jako druhá světová válka vedla k zlatému ekonomickému věku USA, kdy země zažívala nejrychlejší růst v historii a její obyvatelé se těšili z této prosperity, míní odborník. Vysvětluje, že Nový zelený úděl by stimuloval poptávku, zajistil využitelnost dostupných zdrojů a vedl k novému boomu.

Přežitý model 20. století

Zaměření Trumpovy administrativy na stará odvětví jako uhelný průmysl dusí rozumnější přechod na větrnou a solární energii, ačkoliv takový krok by vytvořil více pracovních míst, než by zaniklo opuštěním uhlí, myslí si profesor. Přiznává přitom, že management zdrojů v rámci Nového zeleného údělu by byl výzvou, ale dodává, že nízké nezaměstnanosti mají USA množství nevyužitých či neefektivně využívaných zdrojů.

Poměr zaměstnaných lidí k populaci v produktivním věku je v USA stále nižší než v minulosti a nižší než v jiných zemích, což platí především pro ženy a menšiny, nastiňuje Stiglitz. Soudí, že opuštění modelu rodiny živené mužem, podpůrná opatření a flexibilnější pracovní trh by mohly do práce přivést více žen a lidí starších 65 let, navíc dlouhé dědictví diskriminace vede k neefektivnímu využívání lidských zdrojů.

Lepší vzdělanost a zdravotní péče či investice do infrastruktury a technologií by mohly vést ke zvýšení produktivní kapacity americké ekonomiky a poskytnout zdroje potřebné k boji s klimatickou změnou, naznačuje expert. Kritizuje přitom, že většina ekonomů souhlasí, že existuje prostor pro další hospodářskou expanzi, byť krátkodobou, ale panuje mezi nimi nesouhlas v tom, jak velký je tento prostor, aniž bychom se chytli do krátkodobé pasti.

Ve válce s klimatickou změnou by však podle nositele Nobelovy ceny došlo téměř jistě k přesměrování zdrojů, podobně jako během druhé světové války, kdy například nestačilo ani zapojení žen do výroby. „Některé změny budou snadné, například zrušení dotací pro fosilní paliva v řádech desítek miliard dolarů a převedení zdrojů z výroby špinavé energie k výrobě čisté energie,“ tvrdí Stiglitz. USA mají podle něj výhodu, že mají regresivně nastavený daňový systém plný skulin, a tak bude snadné vydělávat více peněz a zároveň zvyšovat ekonomickou efektivitu.

Zdanění „špinavých odvětví“, opatření, aby kapitálové společnosti platily alespoň stejné daně jako lidé, kteří si musí na život vydělávat, a utěsnění daňových skulin by americké vládě poskytly v následujícím desetiletí biliony dolarů, které by mohla investovat do boje s klimatickou změnou, myslí si odborník. Doplňuje, že vytvoření „zelené“ národní banky by mohlo poskytnout finance soukromému sektoru - například domácnostem se zájmem o vysoce návratné investice z opatření, které jim umožní vést vlastní boj s klimatickou změnou, či podnikům ochotným transformovat své provozovny na zelenou ekonomiku.

Mobilizační úsilí druhé světové války USA změnilo, jelikož vedlo k transformaci zemědělské ekonomiky v ekonomiku průmyslovou a venkovské společnosti ve společnost městskou, připomíná ekonom. Zmiňuje, že dočasná emancipace žen, které se staly pracovní silou pro potřeby válečné výroby, měla i dlouhodobé dopady.

Nový zelený úděl tak není nerealistický, ale ambiciózní, deklaruje Stiglitz. Nevidí tak jediný důvod, proč by inovativní zelená ekonomika 21. století měla následovat ekonomický a společenský model století předchozího, který byl založen na fosilních palivech, podobně jako nebyl důvod, aby ekonomický model 20. století přebíral agrární a venkovský charakter předchozích století.