Řidiči přišli o práci, na protest se nechali ukřižovat. Jsou v kritickém stavu

Muži se nechali ukřižovat před 20 dny. Juan Villalba, jeden z protestujících řidičů, který je zároveň odborovým předákem, tvrdí, že muži dostali výpověď poté, co požádali o proplacení přesčasů, zdravotního pojištění a příspěvků na důchod. V protestu prý budou pokračovat, dokud se do práce nebudou všichni moci vrátit.

Kříže, na kterých jsou propuštění řidiči přibiti za ruce, spočívají na zemi ve městě severně od metropole Asunciónu. Zdravotní stav několika protestujících se údajně zhoršuje.

Ukřižování bylo používáno zejména mezi Peršany, Seleuky, Kartáginci a Římany přibližně asi od šestého století před Kristem až do čtvrtého století po Kristu, kdy jej v roce 337 císař Konstantin I. ve své říši zrušil v úctě k Ježíši Kristu, nejslavnější oběti ukřižování.

Pokud byl použit příčný trám, odsouzenec byl přinucen nést jej na ramenou, které byly rozervány bičováním, na místo popravy. Celý kříž vážil kolem 300 liber (135 kg), zatímco příčný trám pouze 75-135 liber (35-60 kg). Římský historik Tacitus uvádí, že město Řím mělo k provádění poprav specifické místo, umístěné za Esquilinskou bránou a měl specifickou oblast určenou pro popravy otroků ukřižováním. Vzpřímené kůly byly pravděpodobně trvale upevněny na tom místě a příčný trám s odsouzencem (možná už byl na něm přibitý) byl potom připevněn ke kůlu.

Byly-li ruce uvázány nebo přibity nad hlavou, pak oběť nemohla použít svaly bránice k dýchání a do deseti minut se udusila. Byly-li ale ruce připoutány či přibity v rovině ramen, tak jak je to známo ze zpodobování Ježíše, pak mohl člověk umírat i několik dní. Oběť pak na kříži mohla žít několik dní, protožecíl popravčího nebyla rychlá smrt, nýbrž agónie.