NÁZOR: Afghánský budíček. Americká politika si žádá zásadní změnu, míní profesor

Problém již nelze obcházet

"Nyní ale éra amerického primátu skončila," míní historik. Soudí, že aktuálním požadavkem je přizpůsobit politiku Spojených států rapidně se měnícím podmínkám, jelikož dvě dekády po útocích z 11. září se americký zahraničněpolitický establishment snažil tento problém zlehčovat či obcházet a krach dvacetileté americké války v Afghánistánu naznačuje, že takový přístup již není možný.

Stoupenci amerického světového primátu často používají eufemismy jako "americká globální vůdčí role", upozorňuje Bacevich. Dodává, že kritici naopak používají eufemismy jako "hegemonie" nebo "imperialismus". Sám preferuje pojem "privilegovanost".

Americký diplomat a politik George Kennan v roce 1948 dospěl k zásadnímu poznatku, že Spojené státy tvoří 6,3 % světové populace, ale produkují více než polovinu světového bohatství, připomíná historik. Vysvětluje, že Kennan proto doporučoval nastavit takové vzorce mezinárodních vztahů, které by Spojeným státům umožnily tuto pozici udržet.

Na základě tohoto cíle podnikli Kennanovi kolegové jako George Marshall, Dean Acheson, James Forrestal a Paul Nitze sérii kroků, které měly mimořádnou pozici Spojených států udržet, nastiňuje profesor. Vysvětluje, že v jádru jejich přístupu bylo nastavení mechanismů, které by umožňovaly globální uplatňování americké síly.

Mezi nejznámější z těchto kroků patří Trumanova doktrína, Marshallův plán a založení NATO, konstatuje Bacevich. Za podobně důležitý ale označuje i zákon o národní bezpečnosti z roku 1947, který mimo jiné založil CIA, či tajný dokument NSC-68 z roku 1950, který označil za cíl Spojených států snahu o trvalou vojenskou převahu a změnil velitelství strategického letectva v nástroj vyhlazovacích jaderných úderů.

"Ne všechno šlo podle plánu," přiznává historik. Následovalo podle něj mnoho chybných odhadů a pošetilosti, například horečné závody ve zbrojení, nástup zkorumpovaného vojensko-průmyslového komplexu, oťukávání soudného dne během karibské raketové krize nebo děsivý neúspěch války ve Vietnamu.

Celkově si však Američané během několika desetiletí studené války užívali život, který jim zbytek světa záviděl - svobodnu, demokracii a prosperitu -, jak si alespoň většina z nich pevně myslela, shrnuje odborník. Doplňuje, že konec studené války tyto představy dále utvrdil a kolaps Sovětského svazu a pád komunismu přinesly jen malé přehodnocení silně zakořeněného mocenského paradigmatu.

Poválečný recept již nefunguje

Výraznější změnu nevyvolalo v tomto směru ani 11. září 2001, míní autor komentáře. Podotýká, že prezident George W. Bush v reakci na tehdejší teroristické útoky ve skutečnosti jen přitvrdil, označil nového nepřítele Spojených států za "dědice všech vražedných ideologií" z 20. století a slíbil, že země se k němu postaví stejně jako dříve k fašismu, nacismu a totalitarismu.

Budoucnost Spojených států tedy dle Bushe měla formovat nedávná minulost, konstatuje profesor. Rekapituluje, že na prezidentův pokyn země vytáhla do globální války s terorismem, která se soustředila na "osu zla" zahrnující tři státy, jež s 11. zářím neměly nic společného, Irák, Írán a Severní Koreu.

Afghánistán na rozdíl od těchto zemí v teroristických útocích na New York a Washington figuroval, ale v praxi zajal při vedení války proti terorismu druhořadé postavení a americké priority se zaměřily jinam, upozorňuje Bacevich. Vyzdvihuje, že v této době je navíc začal projevovat nesoulad mezi Kennanem deklarovaným cílem udržování výlučné pozice a americkou politikou.

Jestliže v roce 2000 vytvářely Spojené státy 32,6 % světového bohatství, o dvě desetiletí později to bylo jen 30 %, vyčísluje historik. Dodává, že spolu s tím se razantně zvětšovala propast mezi bohatými a chudými Američany, což přispívalo k výraznému neklidu na domácí scéně.

"Svoboda, demokracie a prosperita již nestačí k popisu současné Ameriky, a to ani v očích mnoha Američanů," pokračuje expert. Soudí, že poválečný recept na udržení světového primátů přestal fungovat a stal se v lepším případě neefektivním, v horším případě kontraproduktivním, což by zatvrzelý realista Kennan neváhal přiznat a zajisté by podpořil rozhodnutí současného prezidenta Joe Bidena ukončit válku v Afghánistánu.

Stratég Kennan by ovšem šel dál a viděl by, že nejpalčivější hrozby pro americkou bezpečnost a prosperitu již neleží ve střední Asii či jiných vzdálených regionech, nýbrž doma, domnívá se Bacevich. Označuje za ně koronavirus, změny klimatu, zhoršování životního prostředí, propustné hranice, úpadek soukromí a především rozklad americké sounáležitosti.

Paradigma uplatňování moci, které klade důraz na vojenské zahraniční intervence, již nepředstavuje relevantní odpověď, deklaruje profesor. Genialita Kennana a jeho souputníků podle historika spočívala v pochopení nutnosti zásadně proměnit přístup Spojených států ke zbytku světa a lekce z Afghánistánu podtržená ukázkou nekompetence, která provázela americký odchod, velí, že nastal čas, aby současná generace učinila to samé.

"Americká válka v Afghánistánu končí hořkým ponížením. Ale měla by také sloužit jako budíček," míní Bacevich. Konstatuje, že věk americké privilegovanosti nadobro skončil a nejnaléhavějším úkolem v nadcházející době bude přijít s modelem vztahů, který obnoví vládu koncepce americké svobody. A tento úkol dle autora komentáře začíná zajištěním bezpečí a prosperity Američanů v jejich domově.