Éra koronaviru: Ztratit tvář, aneb co všechno znamená nošení masek

Před oblíbenými obchody se vytvořily divné fronty s rozestupy mezi lidmi. Hovor zněl tlumeně, chodci na chodníku se nemotornými a opatrnými oblouky vyhýbali jeden druhému a nejen úsměv, ale i všechny ostatní výrazy obličeje zmizely - tak jako na většině planety v těchto koronavirových dobách.

Říká se "usmívej se a svět se bude usmívat s tebou". Pokud ale nemáte na obličeji roušku nebo masku. Pak svět váš úsměv neuvidí - a nemůže ho ani opětovat.

Rozšíření ochranných roušek nejprve v Číně, (kde se o ně už před lety postaral smog a SARS), pak v dalších asijských zemích, Evropě a nyní Severní Americe náhle vymazalo polovinu obličeje z bezprostřední interakce mezi lidmi. A společně s ní zmizely i klíčové vizuální signály, které lidé používali po celá tisíciletí při komunikaci a vzájemném porozumění, píše agentura AP.

"Mysl rozzáří tvář jako motýl květinu, protože ji zásobuje nedocenitelným proudem informací," napsal v roce 1998 Daniel McNeill v knize nazvané Tvář o významu této části těla v dějinách lidstva.

Ale s nasazením masky zmizí celá škála zmíněných informací. Úsměvy. Zamračení. Stisknuté rty. Vrásky kolem rtů. Pohyby tváří, které naznačují souhlas nebo nesouhlas. Reflexivní gesta, která společně s očima vyjadřují: "Poslyš, nechci ti ublížit," anebo: "Radši ustup."

"Nejde jen o to, že nás maska zakrývá. Také něco blokuje. Je to bariéra v komunikaci. Usmívá se? Je sarkastická? Je ráda, že mě vidí? To nemůžu zjistit," řekla Christie Cawleyová, pittsburghská obchodní poradkyně, jejíž konzultantská firma tHRive pomáhá neziskovým organizacím v podnikání.

"Když lidé v roušce navážou oční kontakt, nevíte, jestli jsou přátelští nebo ne," dodala. Jako bychom utlumili nebo úplně odpojili jeden celý komunikační kanál, který jako lidé přirozeně máme."

S tím souhlasí také Fan Liuová, profesorka Adelphi University, jejíž výzkum se soustřeďuje na nonverbální formy komunikace. "Nonverbální signály hrají při komunikaci ústřední roli, i když si to ne vždy uvědomujeme," řekla s tím, že některé nuance lidské interakce se mohou ztratit, pokud tyto nonverbální signály zmizí.

Dává to smysl. Koneckonců existuje důvod, proč se největší umělci lidských dějin neproslavili tím, že by malovali holeně, lokty nebo palce. Tvář je branou k tomu, kým jsme. Je dveřmi k našemu lidství a individualitě. Špulíme ústa, krabatíme je, posíláme polibky a ohrnujeme ret. Zmizí teď tohle všechno... přinejmenším prozatím?

Masky navíc odedávna naznačují něco tajeného až nekalého. Zakrytí části tváře je v moderní kultuře často zkratkou vyjadřující nedůvěru nebo hrozbu - od historické literatury (Muž se železnou maskou), přes komiksy (Batman) a televizi (Osamělý jezdec), až po filmy (Maska) a muziku (The Stranger).

Podobné silné kulturní asociace se mohou aktivovat - byť podvědomě - když si zakryjeme tvář, dokonce i z oprávněných a ochranných důvodů. Jinými slovy - maska nás může odlidštit a odcizit, bez ohledu na to, kdo se za ní skrývá.

"Tvář je při komunikaci ústředním bodem. A my jsme ho nyní ztratili. Je to hodně podobné, jako bychom teď byli psi bez ocasu," poznamenal Dan Everett, lingvista a profesor sociologie Bentley College v Massachusetts.