Fotbal, nebo válka? Historik vysvětluje, proč se Maradona zapsal do dějin světa

V Anglii, kde sice mnozí oceňují Maradonův talent a jeho úspěchy, fotbalistova smrt poskytla příležitost vyvolat starý humbuk ohledně "boží ruky", kterou argentinský hráč vsítil první gól Anglii na mistrovství světa 1986, uvádí akademik. Dodává, že pro mnohé zůstává Maradona podvodníkem, kterému nelze odpustit ani po smrti.

Byla to ale neochota Maradony přijmout domnělou nadřazenost Angličanů, která potěšila miliony lidí ve světě, upozorňuje historik. Dodává, že neschopnost hrstky Angličanů zapomenout na inkriminovaný gól vypovídá o historických procesech, které charakterizují vztah Británie k latinské Americe, který sám označuje za směs "kultury, kapitálu a obchodu, které utvářely neformální impérium" od poloviny 19. století po první dekády století následujícího.

Fotbal jako válka

Autor komentáře odkazuje na tvrzení historičky Brendy Elseyové, že fotbal sice vymysleli Angličané, ale k dokonalosti jej dovedli Jihoameričané. Za důkaz považuje vítězství Peru nad Skotskem na mistrovství světa v roce 1978, Maradonův výkon na šampionáru o osm let později či brazilskou porážku Anglie na mistrovství světa v roce 2002, které pomyslně otřásly zákony vesmíru.

V těchto dobách byl britský vztah k jižní Americe definován především fotbalem, tvrdí profesor. Podotýká, že "boží ruka" a následný gól, který Maradona vstřelil do anglické brány o pár minut později - označovaný za "gól století" -, potěšily a pozvedly mnoho Jihoameričanů, představovaly doslova nadpozemské narušení stavu věcí a ukončily předpoklad o anglické nadřazenosti, který přijímala značná část elit na kontinentu.

"To byl případ především v Argentině, kde se anglojazyčná komunita rozrostla do 80. let na stovky tisíc," pokračuje Brown. Soudí, že hluboké vášně, které provázejí Maradonovu smrt, vypovídají o přetrvávajícím pocitu, že hráč byl zodpovědný za moment, který je vnímán za zlom historického vzorce.        

Maradona ve své autobiografii vzpomíná na vítězství nad Anglií v kontextu války o Falklandy mezi Argentinoua Británií, k níž došlo krátce předtím, poukazuje historik. Odkazuje na jeho slova, že anglické hráče vinil z událostí, které přinesly Argentincům utrpení a byť to může znít šíleně, byl přesvědčen, že se spoluhráči hájí vlajku země, padlé i přeživší.

Sport se tak stal náhradou za válku, příležitostí poražených potrestat vítěze všemi dostupnými prostředky, navíc za situace, kdy nálady jitřil i silný britský vliv na argentinský ekonomický a kulturní život, vysvětluje profesor. Konstatuje, že argentinský nacionalismus byl formován britskou výstavbou železnice v zemi i bankovní krizí z 90. let 19. století, která vedla téměř k bankrotu Argentiny, zatímco Británii se prakticky vyhnula. V Buenos Aires se navíc nacházely luxusní britské obchody, pólové kluby a ve městě i na okolní úrodné půdě žili příslušníci britské komunity, nastiňuje historik.  

Přetrvávající hněv Angličanů, že Maradonovi gól rukou prošel, podle Browna doutná z "popela britského impéria". Z historické perspektivy tak autor komentáře považuje britskou neochotu vzdát se Falkland v roce 1982 a přijmout fotbalovou porážku o 4 roky později za součást neochoty rezignovat na dvě století imperiálního angažmá v latinské Americe.

Maradona a maskulinita

Mnozí v souvislosti s Maradonovou smrtí upozorňují na spoušť, kterou za sebou zanechal, připomíná odborník. Podotýká, že Maradona může být vnímán jako oběť svého okolí, ale i hlavní strůjce destrukce.

"Drogy, revoluční politika, domácí násilí a emotivní výbuchy, které jsou nejviditelnější částí mediálního příběhu, dobře zapadají do britského stereotypu vznětlivého jihoamerického bouřliváka," píše Brown. Dodává, že podle argentinských akademiků Eduarda Archettiho a Pabla Alabarcese se ale fotbal a maskulinita propojily již před celým stoletím, což činí z Maradony čelní postavou fotbalové kultury, která oslavuje ponížení protivníka, vidí porážku jako důsledek zženštilé slabosti.

Tato kultura zároveň obdivuje uměleckou krásu těl fotbalistů či dokonalou trajektorii míče uklizeného do horního rohu branky, tvrdí profesor. Souhlasí také se spisovatelem Ayelénem Pujolem, že Maradonovy úspěchy a jeho rebelství inspirovaly miliony marginalizovaných lidí, včetně ženských fotbalistek, které dnes mění fotbalové prostředí vlastním způsobem.  

Při současném zákazu diváků na stadionech kvůli koronaviru lidé dychtí ještě více po legendách a hrdinech, kteří je spojují, a postrádají společnost a veřejná místa, kde lze společně sdílet chvíle radosti i smutku, uvádí Brown. Maradona podle něj stál v ústředí mnoha takových momentů v minulosti, v důsledku čehož jeho život zůstane měřítkem světových dějin.