Jak se žije mladým v pandemii? Naslouchejme a pomáhejme, apeluje lékařka

Závažný a dlouhodobý stres   

"(Koronavirus) způsobil v jejich životech katastrofu," deklaruje odbornice. Zmiňuje zavřené školy, omezený přístup k bezplatnému školnímu stravování a technologiím v některých zemích, absenci volnočasových aktivit a nemožnost stýkat se s přáteli.

Pediatrička se domnívá, že například ve Spojených státech byli ve snaze o návrat do normálu mladí lidé odsunuti do pozadí. Padala rozhodnutí o uzavření škol a vznikaly plány distanční výuky, ale jak se začala ukazovat zásadní role školy v životech mladých, některé americké státy začaly vzdělávací instituce opět otevírat, aniž by zajistily ve třídách bezpečnost, rekapituluje lékařka. Domnívá se, že o blaho teenagerů se nadále neusiluje dostatečně.  

Fentonová ve své lékařské praxi vidí důsledky restrikcí - někteří její pacienti mají strach z jakékoliv zdravotní péče, především pokud ztratili rodinného příslušníka, jiní výrazně přibrali, či naopak ztratili na váze v rámci snahy získat pohodu, nebo dodržovat sebekontrolu.

U těch, kteří před pandemií trpěli úzkostí, ale dokázali ji kontrolovat, se symptomy zhoršily, upozorňuje autorka komentáře. Vysvětluje, že izolace vede k depresím a sebevražedným myšlenkám, navíc adolescenti jsou v mnohem větší míře než malé děti ovlivněni emocemi svých rodičů a vnímají například finanční tlak, kterému rodina čelí.

Duševní zdraví amerických adolescentů bylo znepokojivé již před pandemií, uvádí lékařka. Odkazuje na průzkum mezi studenty středních škol z roku 2019, který ukázal, že třetina z nich pociťuje smutek či beznaděj a téměř pětina přemýšlí nad sebevraždou. Data z let 2001-2004 také naznačují, že třetina adolescentů ve věku 13-18 let trpí úzkostnou poruchou a studie naznačují, že psychické dopady pandemie situaci zhoršily, dodává Fentonová.   

"Teenageři pandemie žijí v závažném a dlouhodobém stresu, který většina dospělých nikdy nepoznala," pokračuje expertka. Přiznává, že netuší, jaké je být adolescentem v této době, ale snaží se ptát a poslouchat, což může učinit každý.

Fentonová se dotazuje svých pacientů, bez ohledu na důvod jejich návštěvy, jak se jim obecně daří a snaží se vytvořit lepší komunikační prostor tím, že posílá jejich rodiče pryč z ordinace, čímž posiluje důvěrnost vztahu lékař-pacient. Pediatrička se dětí táže na školu, rodinu, přátele, vyjadřuje pochopení pro potíže s distanční výukou a přiznává, že i nejlepší technologie nedokáže plně nahradit kontakt s přáteli.   

Stejně tak se autorka komentáře vyptává svých pacientů na jejich náladu, zda zažívají úzkost. Konstatuje, že některým dětem se ji daří zvládat pomocí domácích koníčků, virtuální zábavy, cvičení za pomoci online lekcí či například učením se péct, avšak jiní při dotazu na emoční stav propukají v pláč a tlak, který v sobě drží, v daný moment náhle uvolní.

Jsme dlužníky adolescentů

"Stres je těžké zvládat a ještě těží o něm mluvit," píše pediatrička. V takovém případě povolává do své ordinace rodiče a zvažuje možnou terapii, případně i medikaci. Lékařka navíc vidí dopady pandemie na adolescenty, avšak nikoliv všechny - nemá přehled například o situaci mezi těmi v detenčních centrech pro migranty, o těch, kteří pracují, aby pomohli rodině s obživou, a těch, kteří nechodí na preventivní prohlídky.

Novoročním předsevzetím by tak podle odbornice měl být maximální boj s koronavirem, který ale bere v potaz zdraví všech, včetně adolescentů. Lékařka nezpochybňuje očkování, nošení roušek, omezování kontaktů a vyhýbání se zbytečnému cestování, ale upozorňuje, že adolescenti jsou nuceni obětovat zásadní část svého mládí, aby pomohli bránit šíření koronaviru, tudíž jsme jejich dlužníky za to, že musejí prožívat tuto krizi.

Klíčová role nyní připadá rodičům a všem, kteří s adolescenty pracují, deklaruje autorka komentáře. Za nejdůležitější považuje ptát se dětí, jak se cítí a vytvářet prostor, aby mohly mluvit otevřeně a ujišťovat je, že neexistují žádné správné vzorce chování a pocity ve stávající situaci, že úzkost, smutek, sklíčenost a strach jsou relevantní reakce.

Mladým lidem bychom měli dopřát možnost projít těmito výzvami bez běžných požadavků na výkon z jejich strany, měli bychom odolat apelům k "nápravě" a odmítání, potlačování a nucené nahrazování pocitů dětí, konstatuje pediatrička. Za vhodnou naopak považuje pomoc narušovat monotónnost různými aktivitami či umožněním styků s přáteli za bezpečných podmínek, které přinášejí radost.

"Ukažte jim, že nejsou sami tím, že s nimi budete sdílet vaše obavy a to, jak je zvládáte," píše expertka. Doporučuje také poukazovat na to, že každý občas potřebuje cizí pomoc, a být připraven vyhledat lékaře či terapeuta. Teenageři totiž zřídka pociťují fyzické následky covidu-19, ale jsou dostatečně staří na to, aby prožívaly emoční výzvy pandemie, uvádí lékařka. Proto je podle ní zásadní vnímat jejich problémy a společně pracovat na jejich zmírnění.