Odvrácená strana Trumpovy politiky: Tlak na autoritářské režimy může mít odezvu

Propagandistické vítězství

Uvalování dalších sankcí probíhá podle renomovaného deníku ve zjevné naději, že se venezuelský či íránský režim - případně oba - zhroutí pod kombinovanou tíhou koronaviru a ekonomického vyčerpání, avšak k dnešnímu dni je nejviditelnějším výsledkem této americké politiky sblížení Caracasu a Teheránu, které má za cíl ukázat ponižující neschopnost Spojených států.

Minulý úterý připlula do Venezuely pětice íránských tankerů, připomíná editorial. Podotýká, že při cestě propluly kolem amerických vojenských plavidel operujících v Karibském moři, přičemž přivezly údajně až 60 milionů galonů benzínu, který se Venezuelanům zoufale nedostává.

Akce proběhla navzdory americkým sankcím vůči oběma zemím, zdůrazňuje Washington Post. Konstatuje, že americký ministr zahraničních věcí Mike Pompeo se sice snažil význam dodávky zlehčit tvrzením, že benzínu v daném objemu vystačí jen na pár týdnů, avšak takové hodnocení význam spolupráce Íránu s Venezuelou podceňuje.

"Íránské letadlo také dovezlo součástky a techniky na opravu rozpadajících se venezuelských rafinerií," upozorňuje americký deník. Podotýká, že podle mnoha zdrojů měla venezuelská vláda prezidenta Nicoláse Madura údajně Teheránu zaplatit zlatými pruty v hodnotě 500-700 milionů amerických dolarů (zhruba 11,7 - 16,5 miliardy korun, pozn. redaktora).   

Americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa se pokusila dodávky překazit pomoci hrozby nových sankcí, uvádí renomovaný server. Poukazuje, že Spojené státy sice přiměly dva doprovodné, pod liberijskou vlajkou plující tankery otočit se, ale rozhodly se nezasáhnout proti íránským plavidlům, jelikož režim ajatolláha Alího Chameneího hrozil odplatou.

Schopnost Íránu útočit na námořní cesty v Perském zálivu, kudy proudí ropa, zjevně v době, kdy Spojené státy za pár měsíců čekají prezidentské volby, stačí k tomu, aby Trumpa odradila, konstatuje washingtonský deník. Dodává, že výsledkem je propagandistické vítězství pro Madurův a Chameneího režim.

Odvrácená strana Trumpovy politiky

Caracas a Teherán neukazují jakoukoliv ochotu ustoupit americkému tlaku, ani reflektovat domácí nepokoje, zdůrazňuje Washington Post. Naznačuje, že mezi oběma státy se zjevně rozbíhá širší spolupráce - Maduro ostatně prohlásil, že brzy navštíví Írán, navíc nedávno jmenoval venezuelským ministrem ropy klíčového proíránského politika Tarecka El Aissamiho.      

Podle vyjádření amerického admirála Craiga Fallera z minulého měsíce se poslední íránsko-venezuelské kontakty týkají také jednotek Quds, elitního íránského vojenského sboru, kterému dříve velel generál Kásim Sulejmání, jenž přišel letos v lednu o život při útoku amerického bezpilotního letounu, uvádí editorial. Podotýká, že admirál se domnívá, že íránským cílem je získat lepší pozici v sousedství Spojených států, a tím čelit americkým zájmům.

"Američtí představitelé tvrdí, že nebudou tolerovat systematické íránské dodávky benzínu do Venezuely," pokračuje vlivný deník. Dodává, že není také jasné, zda má Teherán dostatečné kapacity, aby v nich pokračoval za situace, kdy se v Íránu rozvolňuje protikoronavirová karanténa a obyvatelé země potřebují opět palivo pro svá vozidla.

Posilování spojenectví mezi Venezuelou a Íránem i tak renomovaný server hodnotí jako ilustraci odvrácené strany Trumpovy politiky, která má za cíl změnu režimu v obou uvedených zemích, ale nedokáže ji realizovat, a zjevně ani potlačit nevyhnutelnou protireakci Caracasu a Teheránu.