NÁZOR: Žádné izolované katastrofy. Čelíme krizi "podivného světa", tvrdí profesor

Jed skončí na našem talíři

Aktuální ropná skvrna může být opakováním úniku ropy u americké pláže Refugio z roku 2015, která leží zhruba 250 kilometrů severně od nynější lokality, uvádí odborník. Dodává, že situace před šesti lety měla dle očekávání závažný dopad na velká zvířata, ale také na nejzáhadnější a nejskrytější obyvatele pobřeží.

Největší pozornost a sympatie veřejnosti se pochopitelně dostávají ropou potřísněným mořským ptákům a savcům, výzkum studentů Kalifornské státní univerzity ovšem ukázal i vysokou úmrtnost u dospělců a mladých jedinců základního živočicha plážového ekosystému, konstatuje vědec. Doplňuje, že tím jsou píseční krabi.

Tito korýši o velikosti palce žijí v písku, kde se moře setkává s pobřežím, vysvětluje Anderson. Upozorňuje, že díky tomu stojí přímo v cestě plovoucí ropě, která v hustém skupenství zabíjí dospělce a zředěná nakladená krabí vajíčka.

"To by mělo vyvolávat velké znepokojení. Všichni závisejí na těchto písečných krabech," pokračuje profesor. Podotýká, že krabi představují potravu ptáků a ryb, navíc je rybáři používají jako návnadu.

Toxická ropa v tělech těchto krabů pak znamená, že jed se dostává do potravního řetězce a nakonec na lidský stůl, vyzdvihuje autor komentáře. Zdůrazňuje, že vše je propojené, ať si to uvědomujeme, či nikoliv.

Únik ropy v roce 2015 zasadil velký úder nejen přírodě, ale také místním obyvatelům, kteří v nejvíce postižených oblastech přišli o příjmy z turismu, nastiňuje expert. Připouští, že krabí populace i turistický ruch se po několika měsících obnovily, dodává však, že toto zamoření ropou není pouhou izolovanou událostí, ale součástí širší ekologické katastrofy. "Přichází po desetiletích tlaku na rozvoj pobřeží, změnách v moři a v probíhající pandemii," píše Anderson.

Aktuální skvrnu u Huntington Beach označuje odborník za další v celé řadě rán pro životní prostředí, které již nelze pojímat jako jednotlivé události, ale je nutné podívat se na zátěž celého systému.

Neúprosná série událostí

Místo otázek, jak tato konkrétní skvrna poškodí konkrétní mokřad či zátoku, je třeba se ptát, jakou zátěž postižené pobřeží a vody a tamní živočichové ještě unesou, deklaruje profesor. Kritizuje, že zákony a opatření nadále pohlížejí na tyto výzvy jako na izolované problémy.

Za příklad dává autor komentáře snahy právníků znečišťovatelů mírnit ekonomické škody napáchané únikem skrze tvrzení, že firma je odpovědná pouze se samotnou ropu. Takový postup ovšem nebere v potaz koronavirovou pandemii, po níž i pár týdnů či měsíců omezeného zájmu turistů v důsledku ropného znečištění může definitivně zpečetit osud těžce zkoušených restaurací, obchodů a dalších malých živností, uvádí Anderson.

"Ropné skvrny, pandemie, kouř z lesních požárů. Na vše se nahlíží jako na samostatné problémy, ale musíme je vnímat jako neúprosnou sérii událostí, které tlačí na životní prostředí jako na propojený celek," pokračuje vědec.

Ropná infrastruktura u pobřeží Kalifornie je stará zpravidla 40-50 let a vyžaduje neustálé opravy, poukazuje expert. Vysvětluje, že ocelové těžební věže zpravidla postavily někdejší velké mamutí ropné společnosti, přičemž dnes je provozuje druhá, třetí, někdy i čtvrtá generace vlastníků s mnohem menší technologickou a finanční kapacitou k jejich patřičné údržbě.  

Případy jejího zanedbání i bankrotů provozovatelů těžebních věží jsou stále běžnější normou, přičemž deník Los Angeles Times zjistil, že ropovod odpovědný za aktuální únik provozuje firma s dlouhou historií porušování zdravotních a bezpečnostních norem, která v roce 2017 těsně unikla bankrotu, shrnuje Anderson. To podle něj ukazuje na nutnost uceleného přístupu ke vztahu člověka a přírody v současné neznámé a složité době.

Musíme být odhodlaní a upřímní a přiznat si, že nejde jen o jeden ropný unik, ale o širší krizi podivného světa, který společně vytváříme, deklaruje akademik. Dodává, že tuto pavučinu jsme spletli společně a jen společně ji dokážeme rozmotat.